Vyprávění o Petru Divišovi - výňatek z dobového tisku

„Sedíme spolu po tréninku fotbalistů karlovarské Slavie, do vyprávění o sobě, o kopané se nutit nemusí. Občas se mu v očích zažehnou plaménky šibalství, to když vypráví, jak každému novému hráči „otvírali oko vlasem“ a o dalších veselých příhodách. Ano, je to strůjce všech žertů v mužstvu „karlovarský Panenka““ ve střelbě trestných kopů, kapitán Slavie PS K. Vary Petr Diviš, spoluhráči zvaný „Rejža“. (Nikdo dnes přesně neví, jak přezdívka vznikla, pravděpodobně když jeden ze spoluhráčů mu po úspěšném trestném kopu řekl, že ty trestňáky se naučil proto, aby „rejžoval“)

     S kopanou začínal v 9 letech v Lokomotivě, ale již další sezónu byl ve Slavii (tehdy ještě Dynamo, hrálo se na hřišti „pod pivovarem“ v Rybářích). Jeho vývoj formovali trenéři Zíka, Kožík, Nývlt, po přechodu do dorostu pak Karfiol a ing. Přikryl, pod jehož vedením se umístili na 2. místě v dorostenecké lize za Slavií Praha a Petr Diviš se stal nejlepším střelcem soutěže. Bylo to v sezóně 1965 – 1966 a z tehdejšího celku ještě oblékali slavistický dres např. Sochor, Kmoch, Jíša, Šnajdr, Podolka, Schimon, nebo Petrův bratr Pavel, na kterého si příznivci určitě pamatují jako na řízného obránce, který se však musel ze zdravotních důvodů s kopanou rozloučit.

     Za odměnu jeli dorostenci na zájezd do Itálie a týden po návratu se slunného jihu Petr rukoval směr Sušice do tamní RH, kde prožil dvě sezóny, ve kterých se vojáci umístili vždy na 2. místě v divizi. Někteří Petrovi spoluhráči se pak prosadili i ve vyšších soutěžích, jako Bakič v Plzni, Valent v Bohemians, nebo K. Dvořák v Dukle Praha.

     Od návratu z voj. Služby již osmou sezónu neděli co neděli vybíhá k mistrovským bojům v divizi nebo národní lize opět v dresu Slavie. Přes to, že střílí hodně branek, zkusil již hru v obraně a o jeho univerzálnosti svědčí i to, že vystřídal již všechna místa v sestavě, snad vyjma brankáře.

     Z gólů, které vstřelil, nejraději vzpomíná na ten Dynamu České Budějovice, přes hlavu, 2. Minuty před koncem za stavu 0:0, nebo Čalounovi z trestného kopu, při přátelském střetnutí s ligovou Škodou Plzeň. V Tachově při prohře 0:3, se mu však povedlo skórovat i do vlastní branky.

     Jeho vzorem byli z karlovarských fotbalistů J. Feureisl a K. Matějíček. Z ostatních obdivoval Masopusta a v poslední době Müllera pro jeho střeleckou pohotovost. Bude mu letos 28 let, je ženatý, manželka má pro sport pochopení a Petr se zase ve volných chvílích věnuje 4 leté dceři a 2 letému synovi, z něhož snad vyroste nástupce.

     Na závěr by si Petr přál, aby se udržela národní liga, zlepšily se podmínky (mnoho příznivců si myslí, že hráči snad ani nechodí do práce, ale skutečnost je taková, že hráči trénují jednofázově, po práci), aby si ve Varech ještě někdy zahrál II. ligu a aby svými výkony přitáhli do ochozů větší počet příznivců, kteří by skutečně povzbuzovali.

     A s těmito přáními se jistě musí ztotožňovat většina příznivců karlovarské kopané …..“