První vyznavači fotbalu v tomto městě se objevili již v roce 1907, a byli to především studenti, kteří navštěvovali školy v Praze, Karlových Varech, Chebu a blízkém Lokti. Své první mače tito nadšenci hrávali na louce u malého rybníčka, který se nacházel u hostince „Žába. V roce 1909 byl založen první fotbalový kroužek, který hrával již své pravidelné zápasy ve složení: Reiter, Winter, Franz, Tobisch, bratři Ulmannové, Richter, Wohner, Fischer, Kühnl, Pecher a Hannes. Vše, ať již vybavení, nebo náklady na cestování za soupeři, si tito mladíci hradili ze svých skromných úspor, resp. si všelijak přivydělávali, aby mohli provozovat svůj milovaný sport. Stejně tak museli vlastními silami upravit své hřiště do jakési podoby, aby zde bylo možno hrát regulérní zápasy. První zápas sehrál kroužek proti Hilaria Altrohlau s výsledkem 0:4, další zápas se uskutečnil v Lokti a skončil divokým výsledkem 1:16. V této době, kdy nebyl ještě fotbal organizován žádným fotbalovým svazem, se jednotlivé zápasy sjednávali tak, že se představitelé klubů navštěvovali většinou pouze na kole, nebo dokonce pěšky. Vysoká porážka v Lokti donutila příznivce k zásadní akci, ing. Karl Komp a Heinrich Weiss převzali vedení tréninků. Vytvořili dva týmy, které proti sobě neustále hrály, aby bylo možno zažít alespoň základní návyky a systémy. Výsledek se brzy dostavil, v roce 1911 konečně odešel soupeř, tentokrát Sportklub Karlsbad (předchůdce Sparta Karlsbad) poražen, a to 3:1. Dalšími soupeři byly opět kvalitní týmy Karlsbader FK, Karlsbad-Fischern, Meierhofen aj. V roce 1912 získal klub nový pozemek, louku za místní školou, neboť původní hřiště mu již pronajímatel odmítl půjčovat. Řada hráčů odešla za prací mimo Nejdek a fotbalová kvalita začala pomalu upadat, vše špatné bylo ještě umocněno počátkem první světové války. Naštěstí tato netrvala věčně, bohužel v ní padlo několik fotbalistů prvního mužstva a tak bylo nutno v roce 1919 začínat znovu. A tak v roce 1919 byl konečně založen oficiálně fotbalový klub, který byl první rok v tzv. „ochraně“ svazu, ale již v dalším roce nastupoval ve II. Třídě mistrovství s těmito hráč: Möckl, Soff, Ullmann, Eschka, Günter, Richter, Fischer, Kühnl, Reiter,Tobisch, Popenberger, Hnilitschka, Zinner, Michaelis, Pilz, König, Ott, bratři Rummichové aj. Ve stejném roce byl v místě založen další klub a to ATUS Neudek, který začal využívat stejné hřiště, a to pochopitelně začalo přinášet velké komplikace. Proto bylo rozhodnuto vybudovat nové hřiště, které by sloužilo pouze pro potřeby DSK, podařilo se pronajmout louku židovského mlýna od vdovy po majiteli Wilhelmu Ullmannovi. Během měsíce byla louka upravena do uspokojivého stavu a prvním soupeřena tomto novém kolbišti byl tým Johanngeorgenstadtu. DSK postupně vybudoval, kromě prvního týmu i rezervu juniorské družstvo a během krátké doby se probojoval až do I. třídy mistrovství, kde nepotkával již s velmi silnými soupeři. Významnými funkcionáři byli v tomto období především Karl Fridrich Gögner, dále Rudolf Neudert, Wenzel Beob, Heinrich Königa řada dalších nadšenců. Ve druhé polovině dvacátých let prožíval klub jednu ze svých osudových krizí, která byla tentokrát způsobena tím, že řada fotbalistů byla povolána do české branné služby, další nastupovali na dlouhodobá vojenská cvičení a tak utrpěla všechna mužstva počínaje prvním týmem, přes obě rezervy a konče zájezdovou jedenáctkou. Do vedení klubu na další složité období byl jmenován Günter Papp. Po několika měsících pod jeho vedením se situace opět zkonsolidovala, pár sportovních plesů zábav přineslo do klubovní kasy opět dostatek finančních prostředků. K přátelskému zápasu byl přizván dokonce slavný GFC Prag, který na nejdecké horké půdě dokonce podlehl 0:1. V letech 1927-29 je nutno připomenout ty hráče, kteří překonali klubovou krizi, kdy osud klubu doslova visel na vlásku a kteří se zasloužili, že klub nezanikl: Günter, Hegen, Friedrich, UllmannL, Bayer, Ziegler, Merz, Ullmann F., Schlögl, Wollner, Kunzmann, König A., Papsch, Schaffer, Winter, Richter aj. Ve třicátých letech byl ve městě založen nový klub Sportgemeinschaft  Neudek a část hráčů z DSK přešla do tohoto nového klubu a bylo proto nutno doplnit první tým řadou juniorů a dorostenců především vlastních odchovanců. DSK se postupně dopracoval ke stejným fotbalovým kvalitám, jako tomu bylo v předchozích letech a tak jednoho dne došlo ke vzácné situaci, kdy se nabídl se sehráním přátelského zápasu tehdy jeden z nejlepších německých týmů v ČSR – DSV Saaz. Takové nabídky se neodmítají a činovník pan König byl proto vyslán do Žatce ke sjednání podmínek této události. Ještě ten samý den v noci byl očekáván zbytkem představitelů klubu. Po domluvení podmínek za finanční Náhradu 3 500,- Kč a večeře pro hráče byly rozděleny jednotlivých členům výboru úkoly spojené se zajištěním tohoto zápasu.  Následujícího rána byly rychle vytištěny a rozneseny plakáty po celém městě, distribuovány byly i do okolních vesnic a městeček. Ve všech místních hostincích a hospodách se nemluvilo o ničem jiném, než o nastávajícím zápase s tak význačným soupeřem. Po krátkém pozdravu vedením klubu, výměně vlaječek před utkáním a nezbytným vylosováním stran se do sebe oba soupeři zakousli. DSV Saaz přijel v kompletní sestavě se všemi profesionály, za DSK nastoupili všichni nejlepší, kteří byli dispozici: Unger, Läuber, Viehweg, Zuleger, Neudert, Hoffmann, Kraus, Putz, Möckl, Tachl, Hannawald, Graser. Zápas skončil vítězstvím žateckých 7:1, ale pro hráče DSK to byl zápas především poučný, stejně tak byl požitkem i pro silně zastoupenou diváckou obec. Předzápas obstaral dorostenecký tým DSK s DFC Graslitz (2:2). Klub nadále zvyšoval svoji kvalitu a propracoval se ve 30. letech do mistrovství I. třídy, kde se stal stálým účastníkem a obávaným protivníkem. Nejdečtí nastupovali nejčastěji v sestavě: Schreiber, Heidler, Hoffmann, Herold, Zuleger, Baumann, Stutzig, Kraus, Wrba, Dobrodinský, Weber, Unger, Viehweg, Ignaz, Längendorfer. Tato příznivá situace trvala do konce činnosti klubu, do srpna 1938, kdy byl DFK zdatným a nepříjemným soupeřem všem týmům Mistrovství I. třídy DFV. Klub se probojoval do závěrečných zápasů o mistra svazu, kdy nastoupil proti velmi kvalitnímu soupeři – DSV Trautenau. Oba zápasy však proti tomuto týmu z Podkrkonoší nezvládl a prohrál v Trutnově 0:4, doma pak 0:1. I přes tyto prohry podal DSK velmi kvalitní výkony a období druhé poloviny třicátých let patřilo k nejlepším nejkvalitnějším z herního hlediska v celé historii klubu. Opět byl postupně doplňován první tým nadějnými a kvalitními dorostenci a mohl dosáhnout až k metám nejvyšším. Tyto snahy přerušil však počátek druhé světové války…. Převážná většina členů funkcionářů narukovala do Wermachtu, nejenom málo z nich pokračovalo ve sportovní činnosti i za války ve fotbalových týmech Wermachtu či Lutwaffe (např. Pressl, Günther)