SK Schwaderbach

Založen 1924 jako SK Schwaderbach

klubové barvy: zelená-bílá

hřiště: tzv. Holorzberg, později od roku 1925 tzv. Natalienberg

Počátky fotbalu v Bublavě je možno pozorovat již před první světovou válkou, kdy nový sport byl provozován v dělnickém tělovýchovném klubu Lassalia na svém cvičišti v prostoru louky zvané Hergetsberg. Fotbalový tým, i přes velký nedostatek oblečení, bot a především pravých kožených míčů, hrál svá utkání především se soupeři ze sousedního příhraničního německého Saska, ale radost z rozvoje nového sportu netrvala dlouho, slibný rozmach zastavila právě první světová válka. Kdo konkrétně přinesl fotbal do Bublavy, však není přesně známo. Poté, co přišel z Anglie do Evropy, postupně se dostal do každé vesničky a vytlačil odtud dosud populární německý „národní sport“ – kuželky. Ihned po skončení prvního válečného konfliktu, v roce 1918 začal také nový organizovaný fotbalový život v Bublavě. Fotbalový odbor sportovního klubu Pfeil nalezl vhodné místo za kostelem v lese u Bimberova statku, za čas však bylo veškeré fotbalové dění přesunuto na tzv. Holozberg. Zde byl také později založen malý klub Quodlibet Club, z jehož fotbalového odboru byl později v roce 1924 založen SK Schwaderbach.

DSK Schwaderbach

Založen 1924 jako SK Schwaderbach

1933 - DSK Schwaderbach

klubové barvy: zeleno-bílá

hřiště: tzv. Natalienberg

Klub pokračoval v tradicích předchozího SK Schwaderbach a v dobách své největší slávy, v sezoně 1933/34 hrál v I.třídě amatérského mistrovství a tak se na hřišti Natalienberg objevily velmi kvalitní týmy jako DFC Graslitz 08, DSV Sparta Karlsbad, DSB Eger, SK Altrohlau, KFK Karlsbad. Startovala zde i řada jiných soupeřů zvučných jmen nejen domácích, ale i ze sousedního Saska. Fotbal neznal hranic, panovaly dobré vztahy mezi českými a německými příznivci a diváky, klub prosperoval a v klubovém lokálu se hromadily na čestném místě trofeje a poháry. Není v ničích silách uvést jména všech zasloužilých členů, funkcionářů a hráčů, nutno však zmínit alespoň dlouholetého předsedu Emila Riedla, z nejstarší generace fotbalistů to byl především Ernst a Otto Wespovi, tři bratři Klierovi, Fred Hartl, dále Arno, Lehrer a Herbert Köhler, Hans Wesp, Steinmüller, Weidlich, Grosser a řada dalších. Po roce 1935 se klub dostal do velkých finančních potíží, výdaje převyšovaly příjmy z návštěv utkání, slábl i příjem ze strany podporovatelů a tak v roce 1938 fotbalové dění v klubu postupně sláblo, až v průběhu druhé světové války klub definitivně likvidoval.

     Na starou slávu několik vzpomínek z místního tisku: „Schwaderbacher Gemeinde Nachrichten“. Tento místní tisk ze dne 8.10. 1928 v článku „Plauener SuBC Liga-reserve proti SKS“ uvádí: „Plauenští s sebou nepřivezli ten nejsilnější tým, ale na několik míst nasadili náhradníky, přivezli přesto ale technicky vytříbenou, kombinační hru. Výsledek 3:1 pro SKS je plně na místě. Porážka hostí mohla být ještě znatelnější. Často jen stěží se prosazující útoky ztroskotaly na našich skvělých zadácích. Následující neděli nastoupí proti naší jedenáctce české mužstvo, a sice FK Falkenau. Jmenovaný klub si stojí jako velmi herně silný tým, kterému se nedávno podařilo drtivě porazit náš sousedský klub Klingenthal s výsledkem 10:0. Všichni hráči sokolovského klubu jsou drážní zaměstnanci a většina z nich pochází z Prahy, z fotbalové líhně.“

     Častým soupeřem SKS, jak uvedeno výše, byly kluby ze sousedního Saska, jedním z nich byl i klub Ballspiel Club Chemnitz, který přijížděl pravidelně v období Velikonočních svátků, domácí zelenobílí se však pramálo zarazili před velkými jmény, poté co prohráli první zápas 2:3, rok na to již porazili hosty 5:2.

     Chemnitzer Sportzeintung přináší pod nadpisem „Velikonoční jízda klubové rezervy“ zprávu o cestě k zápasu takto: „O Velikonocích 1926 jedeme do Schwaderbachu. Hned však následuje užaslá otázka, na kterém konci světa to místo vlastně leží? Jsou tam vůbec fotbalisté nebo tam hrají lidé jen kokosovými ořechy? Obzvláště dobré osvětlení problému přinesl školní atlas a po dlouhých hodinách se podařilo zjistit, že Schwaderbach je pouze seskupení několika domů na české hranici v blízkosti hudebního a muzikou proslaveného města Klingenthalu. Tato informace zanechala sice řadu domněnek, ale hlavní organizátoři tohoto zájezdu slibovali velkou věc a tak se jelo. Projeli jsme několika známými městečky naší země a pokračovali přes Zwönitz dále. V Klingenthalu očekával naše mužstvo náš hostitel. Sešla se velká výprava SKS, aby nás, Chemnitzské přivítali. Po půlhodině jízdy tramvají to znamenalo ještě vystoupat na Aschberg, který se před námi tyčil ve svitu podvečerního slunce. Všude po příkrých svazích nás vítalo oněch „několik domů“. K nebi se vznášely povzdechy kvůli výstupu na horu, bylo obětováno několik desítek kapek potu až konečně bylo dosaženo dané výšky. Cesta nás vedla kolem hřiště, které jsme si samozřejmě prohlédli. V klubovém lokálu následovalo oficiální přivítání a pořádné občerstvení. Počáteční škrobenost byla brzy překonána a po krátké době jsme byli tak otevření a důvěřující, jako bychom byli dlouholetí známí. Objevili se i soupeři, aby přivítali své víkendové hosty, šlo o péči o každého z nás, o každého hosta, takovou péči jsme ještě nikdy nezažili, ani náš klub by takové přivítání nebyl schopen připravit. Večer vyústil v příjemné posezení s hráči a činovníky SKS, přičemž bylo vyprázdněno několik soudků.

     Brzy ráno prvního svátečního dne zazněly výstřely z hmoždíře, až nám úlekem naskákala husí kůže, ale hned poté, co zazněly tóny kapely a hudebníci hráli všude zastaveníčka, my už věděli, že našim drahým životům nehrozí žádné nebezpečí – tak se totiž v Čechách slaví Velikonoce. To vše nám bylo neznámým, toto české slavnostní veselí. Dopoledne bylo využito k procházce po městě až po skokanský můstek místního klubu. Poté následně byla navštívena místní hudební produkce v kostele, přidali jsme i skromný ranní žejdlík …

     Přesně ve tři hodiny odpolední jsme za nádherného počasí nastoupili na hřiště, přivítáni nadšeně početným publikem, které přišlo, aby vidělo chemnitzské, o kterých byli doposud psány v novinách dlouhé články. Potom rozhodčí již vhodil do hry míč a brzy se mělo ukázat, že před námi nestojí žádná snadná záležitost. Naopak, SKS postavil rychlé, zimními sporty vytrénované mužstvo, které nás nutilo k plnému nasazení. Nakonec jsme odešli s vítězstvím 3:2 pro naše barvy. Večer se konalo zase posezení, kde bylo sečteno a konstatováno, že se věc podařila, výlet byl všem ku prospěchu, srazili jsme stoly, takže si přišli na své i tanečníci. Poslední vytrvalci odcházeli až za bílého rána, a tak je snad pochopitelné, že na dopoledne plánovaný výlet odpadl. Počkáme si na další zimu a Schwaderbach pak projedeme znovu a tentokrát třeba i na prknech … Odvetný zápas druhého dne odpoledne skončil zaslouženou remízou 0:0, ale ani tento výsledek nemohl ovlivnit celkový dojem, který jsme zde získali.

     Ozývalo se množství hlasů, toužících po dalším brzkém shledání, vedoucí SKS nás odvezli na nádraží k vlaku, každý z nás si odvážel domů pocit, že zažil skutečné velikonoční svátky v kruhu veselých lidí, náš dík patřil SKS.

     V dalším roce o Velikonocích porazil SKS náš tým v prvním zápase 5“2 a dalšího dne dokonce 6:2 …“

     Tolik dobový německý tisk, my si připomeneme pouze několik jmen hráčů, kteří se zasloužili o tyto skvělé výsledky SK Schwaderbach: Braun, Klier A., Böhm, Klier H., Wesp, Leger, Weis, Panster, Ruzicka, Metz, Hans, střídali: Dannler a Sattler

Zdroj: Lubomír Král "Historie německé kopané v Čechách"