Zapomenutý fotbal

Web věnovaný historii fotbalu na Karlovarsku a Sokolovsku

Ikona a veterán karlovarského fotbalu Petr Diviš hovoří v dobovém článku o svých začátcích a působení v zamilované Slavii Karlovy Vary

„Začínal jsem prakticky v 10 letech na starém škvárovém hřišti Dynama pod Pivovarem. Jako kluci jsme běhali v poločase hlavního zápasu za kropícím autem. Když nám správce hodil nějaký starý balón, několik desítek kluků se o něho začalo k velkému potěšení přítomných diváků rvát. Tenkrát ale také chodilo diváků na kopanou ve Varech na tisíce, a ne na stovky jako dnes. Přesto jsem na Dynamu nezačínal, tam čekalo na příležitost 30 – 40 kluků, a hlavně kluků větších alespoň o hlavu než já. Tak si mě vybral trenér Lokomotivy Votruba, ale po ročním působení v Lokomotivě jsem přece jen hned do Dynama přestoupil. Odcházel jsem se slzičkami, protože jsem měl našeho trenéra Votrubu rád jako vlastního tátu, ale v Dynamu hrály tehda dva moje vzory, Jirka Feureisl a Karej Matějček, a jsou myslím pro mne příkladem dodnes. Mým prvním trenérem tam byl Jaroslav Kožík, hrál středního útočníka a zvítězili jsme v okresním přeboru se skóre 124:4! Z toho jsem sám nastřílel 82 branek. Po přechodu do vyšší věkové kategorie jsem působil krátce v B dorostu, aby mě trenér Karfiol „vytáhl“ na poslední dva zápasy soutěže. Jenže to už jsme se s ligou loučili a zároveň jsme se rozloučili i se starým škvárovým hřištěm, přešlo se na nový stadion do Drahovic. Dorost převzal ing. Přikryl, po roční přestávce jsme se vrátili zpět do dorostenecké ligy. V té době jsme byli i na prvním zahraničním zájezdu – v Halle v NDR.

     Hned první rok v dorostenecké lize jsme dosáhli pěkného úspěchu, když jsme obsadili druhé místo za Slavií Praha. Hrál jsem v útoku, byl jsem nejlepším střelcem, měli jsme ale výbornou partu. V tomto dorostu hráli tenkrát Kmoch, Vondrys, Podolka, můj brácha Pavel, Husák, Florián, Karel Schimon a další. Za odměnu za umístění v dorostenecké lize jsme jeli na krásný zahraniční zájezd do Itálie. Hned po návratu jsem však rukoval na vojnu a to do Sušice k trenéru Veverkovi (dnes prvoligový rozhodčí), který trénoval tamější Rudou hvězdu a který nám dával celé dva roky „pěkně do těla“.

     Po skončení základní vojenské služby jsem se vracel zpět do Dynama, které se už zase jmenovalo zpět Slavia. Ta sice sestupovala právě z II. ligy a já měl několik dobrých nabídek k přestupu z jiných klubů, ale z Varů se mi nechtělo. Začali jsme budovat novou partu, nejprve pod vedením trenéra Mikeše, později Antonína Honomichla. Hrál jsem středního útočníka, ale pak středního záložníka, což mi vyhovovalo více, protože jsem se dostával častěji ke střelbě zdálky. Rád jsem střílel branky také z trestných kopů. Divákům se jistě nejvíce líbilo, když to byla pořádná „bomba“. Mě ovšem také. Suverénně jsme vyhráli divizi a chodilo na fotbal i dost lidí. Myslím si, že v té době byl rozhodně lepší přístup hráčů k zápasu než nyní a hlavně byla lepší parta. To jsem se již zabydlel na místě stopera, kde vlastně hraji doposud. Po trenéru Honomichlovi přišel k mužstvu Kopečný, po něm na tři sezóny Karel Matějček a pak Potužák.

     Za ta léta ve Slavii jsem poznal mnoho kamarádů, zažil jsem mnoho dobrého i zlého, ale určitě víc toho dobrého. Vždyť jsem procestoval se Slavií NDR, NSR, Rakousko, Itálii, Švýcarsko, Francii i kousek Afriky jsme viděli, to když jsme byli v Alžírsku.

     Chtěl bych tímto způsobem poděkovat všem karlovarským fanouškům, kteří mi po celá léta fandili a já se jim mohl odměnit krásnou brankou „bombou“. Byly také zápasy, které se nevyvedly, také byla oprávněná nespokojenost fanoušků, ale na to oni brzy zapomenou, když se příští neděli vyhraje. Myslím si, že diváci v Karlových Varech sportu rozumějí, ale stále pochopitelně vzpomínají na „staré časy“ na Dynamu, a proto jich při slabší úrovni nynější kopané tolik nechodí. Přeji proto dnešnímu mužstvu lepší výsledky, karlovarský divák by si to zasloužil. Dívám se na situaci jako odchovanec Slavie, která mi za ta léta přirostla k srdci a tak jí stále přeji.

     Fotbal však ještě nechci pověsit na hřebík, i když jsem ve Slavii skončil. Hrál jsem letos již dvakrát za bývalé hráče Slavie a jinak chci ještě zkusit kopanou v nižší soutěži. Konkrétně ve Spartaku Bohatice, kde teď trénuje Jirka Diviš a kde většinu hráčů znám“.

    

 

Diskuze k článku

Partneři a podporovatelé
Lubomír Král Miloš Bělohlávek COBA ENVI

Počet návštěv: 32556
Tento měsíc: 436 | Tento týden: 58 | Tento den: 0

© 2017 Jaroslav Hladík - Všechna práva vyhrazena zapomenutyfotbal@email.cz

Vytvořeno službou Sklub.cz

Vítám Vás

Dobové fotbalové odznaky?
Historické fotbalové knihy?
Další historické artefakty?
Mrkni na FANSHOP - HISTORIE

Navštívit Fanshop Náš fanshop
x