Pokud by chtěl někdo hledat, nebo ještě hledá v Karlových Varech nejslavnějšího fotbalistu let minulých, který hrál na vrcholové úrovni fotbal i hokej, tak to vůbec nemusí. Je to ta jedna z největších ikon fotbalového klubu karlovarské Slavie, pan Jiří Feureisl. Díky neskonalé dobrotě a vstřícnosti jeho rodiny jsem si mohl zapůjčit osobní kroniku, ve které jsem si pročítal historické články a prohlížel jeho osobní sportovní fotografie. Zcela nesmazatelně se zapsal do povědomí všech fotbalových a hokejových fanoušků, a já mám tu čest Vám teď v seriálu vzpomínek na pokračování tohoto karlovarského sportovního velikána představit v dobovém novinovém článku z roku 1967:

"Když kopal, bylo lidem kolem bariér veselo. Když stál, říkali o jeho mužstvu, že hraje „betla“. Zvěsti pravily, že má aut kolik chce, tři tisíce měsíčně, prémie 40 000 Kč ročně a s manželkou Magdou a dvěma dcerami obývá vilu. Ve skutečnosti bral zálohu kolem 700, dobírka mu šla k tisícovce, dlouho se hádal, než dostal byt a jelikož je antitalent na motory, po autu ani nevzdechne …

     Pokud je řeč o odměnách – bral jako každý fotbalista. Když dal Švýcarům čtyři branky a ČSSR vyhrála 6:1, dostala jedenáctka po tisícovce, týden nato v siberii Nep Stadiónu vyběhali výhru 4:2 a kluci dostali na šaty.

     Po takovém zápase se prý říká: trenéra se nelekej a na množství čárek na pivním tácku nehleď!

     Jiří Farajzl je nepochybně největší sportovní postava Karlových Var – města promenády, po které zapomněl chodit. Nemá na to čas – ani myslet. Když ho v „áčku“ vyřadili, kopal za stavaře a lid chodil proto, že útok vedl Jirka. Je nepsaným zákonem, že nechodíme na Duklu, ale na Masopusta, ne na Bolognu, ale na Hallera. Ve 34 letech ho znovu pozvali dopisem na trénink. Aby myslel, rozehrával, střílel.

     Teď už diviznímu celku chybí, škoda, že nemá pro fotbal o pár let míň. Ale hokej miluje a milovat nepřestane a patří dosud k nejplatnějším „tankům“ II. ligy.

     Maloval porcelán. Ve 14 letech seděl za stolem, měl svou stálou paletu barev, rozpouštěl červenou a žlutou, modrou a zelenou. Míchal to dohromady, a kreslil.

Když potřeboval na večeři, udělal pár plakátů přes polední přestávku na nějaký „candrbál“. Když pak dopoledne už hrával fotbal za dorost, za „béčko“, po obědě chytil v předzápase penaltu a pak znovu vyběhl s „áčkem“ a dal tři góly, plakáty dělat nemusel. Večer dostal špek a tři guláše najednou. Ze Staré Role přišel v roce 1950 do Varů – natrvalo. Křičeli na něj, aby se netočil zadkem k bráně, že tak ještě nikdo pořádně nevystřelil. A prej „na kopačky nenadávej, v Roli jsi hrál v dřevákách, a tady budeš dělat chytrýho“.

     V roce 1956 sklízel největší plody svého snažení. Kromě Maďarska a Švýcarska jel do Jižní Ameriky, odkud kreslil pro noviny karikatury. Přivezl si lodičku jako talisman, která ještě dnes svítí. A vzpomínku na nezapomenutelné setkání s Pablem Nerudou. Jel ještě do Bělehradu dopomoci k výhře 2:0. Psalo se, že Farajzl je objevem roku, což nebyla kachna čistě novinářská.

     Sehrál 11 zápasů za ČSSR A, a dal 7 branek, byl předčasně vyřazen pro výron, který musel rok co rok léčit v lázních, aby alespoň dokopal doma. Lékaři zvedali ukazováček a proklamovali: „ S těma nohama něco dělej, nebo se ve čtyřicítce na ně pořádně nepostavíš“. Proto na sobě nechal v Piešťanech tančit nepřekonatelné prsty maséra Brezovana.

     Když mu operovali koleno, když ležel na tom stole, když pak kolem chodili bílí lidé v bílých pláštích s bílou rouškou přes ústa a říkali: „ To koleno jste rozhýbal, rozcvičil na 120 procent – to jsme tady ještě neviděli“, tu si vzpomněl, že to má všechno díky sportu.

     Přichází Sparta, Slavia, chtějí tě na zájezdy. Bratislava: „ Pojď k nám, uděláš si doktorát, nebo profesuru“. Přichází Plzeň … Jirka už je rozhodnut, ale ve Varech mávají dekretem na byt. Zůstává věrný. Možná, že někdy litoval. Jako Sparťan, Slavista, Bratislavan – mohl být v národním týmu déle.

     Obětoval sportu všechno. Ne, nebyl z těch, kteří si ještě v pětatřiceti převažují chleba a odměřují džusy, aby vydrželi s formou pro I. ligu, nebyl asketa, byl normální člověk, jemuž vůle, ctižádost a píle pomohly poznat svět, prožít na fotbalových hřištích to nejkrásnější, po čem každý sportovec touží.

     Teď má dvě dcery, kamarádi ho popichují, on jim odmávne, že „toho fotbalistu mu holky do rodiny stejně přivedou“. A tak je vlastně pro mne a pro každého jediný problém, jak se vlastně jmenuje? Farajzl, Fajrajzl, Feurajzl, Feureisel?. Myslím, že nejjednodušší, nejčestnější je to podle telefonního seznamu: Feuereisel"