V první polovině 19. století, kdy byl v Anglii fotbal již rozšířený, se hrál nejednotně a mnohdy se tak pravidla dojednávala až před samotným zápasem. To samozřejmě vyžadovalo sjednocení regulí. V těch nejstarších, které se dochovali, například stálo: Ke gólu dojde, kdykoliv míč projde brankou a pod břevnem, kromě případů, kdy je hozen rukou, není povoleno podrážení nohou ani kopání patou, nebo hráč je mimo hru v okamžiku, kdy se dostane před míč a musí se zpět za něj navrátit, jak nejrychleji je to možné atd… V pravidlech docházelo k postupným změnám a různým doplnění. Například v roce 1873 byl zaveden rohový kop, roku 1875 stanoveny přesné rozměry branky, a třeba v roce 1891 byly zavedeny brankové sítě, protože docházelo k neustálým tahanicím, zda branka opravdu padla. Značka pro pokutový kop byla zavedena až v roce 1902, stejně tak vymezení pokutového území.  V úplném počátku fotbalu řešily spory a sváry na hřišti kapitáni obou týmů, kteří vše spolu konzultovali, a velmi často to také končilo vzájemným fyzickým napadením. To se ukázalo jako nedostatečné řešení, a tak vznikl jakýsi nezávislý pozorovatel. Ten však ještě do hry jako takové samostatně nezasahoval, pouze hru pozoroval a případně hráčům na jednotlivé herní situace sdělil svůj názor. To se změnilo v roce 1881 a při utkáních se poprvé objevil rozhodčí. Ale i tak to neměl v začátcích jednoduché, hráči ho měli právo ovlivňovat křikem a různými gesty, a tím upozorňovat na porušení pravidel. Je tedy jasné, že hra neplynula, ale více se na hřišti povídalo, než hrálo. V roce 1887 byl hlavní sudí vybaven píšťalkou, protože gestikulace šátkem, či tradičním voláním nepřinášelo ten kýžený efekt.  Následně přibyli ještě další dva rozhodčí, kteří hlavnímu rozhodčímu pomáhali při řešení sporů na hřišti. Od roku 1891 se začali nazývat čárový. Vraťme se ale do našich luhů a hájů. V roce 1890 se objevila v časopise Sokol první fotbalová pravidla pod názvem „Pravidla hry kopané v míč“, které přeložil z anglického jazyka profesor tělocviku z malostranského gymnázia Josef Klenka. Zajímavá situace třeba nastala 8. prosince 1895, kdy na Královské louce nastoupil rozhodčí Rössler-Ořovský za velmi nepříznivé počasí do zápasu v gumovém plášti a s deštníkem nad hlavou. Ten mu však dlouho nevydržel, protože obávaný střelec Regatty Rolf Kinzl mu ho krátce po zahájení zápasu ustřelil z ruky. Rozhodčí to neměli jednoduché hned od počátku a rozhodčí Rössler-Ořechovský už vůbec ne. V roce 1896 si proti sobě zahrály týmy ČFK Kickers a AC Sparta. ČFK vstřelilo branku a AC Spartě se to vůbec nezamlouvalo. Velmi tvrdě proti této brance na hřišti hráči a funkcionáři protestovali, a když jejich námitkám rozhodčí nevyhověl, naštvaně opustili hřiště. Aby toho nebylo málo, pár dní po tomto utkání proti sobě nastoupili týmy SK Slavie a AC Sparta. Bylo to prakticky vůbec první derby těchto klubů. No a znovu problém jako hrom. Sparta v tomto zápase vstřelila branku a zápas tak skončil její výhrou 1:0. Po zápase ale rozhodčí Rössler-Ořovský branku odvolal. To vyvolalo ve sparťanech takovou zlobu, že celých 5 let odmítali s týmem SK Slavia sehrát jakékoliv fotbalové utkání.

     Fotbal je celkově o emocích, a je jedno, zda je ten daný aktér hráč, rozhodčí, divák, nebo funkcionář na lavičce. Pokud tedy rozhodčí zvládá své emoce, je to známka jeho rozhodcovské vyspělosti. Samotná činnost rozhodčích na hřišti je jistě velmi stresující práce, protože jsou neustále verbálně konfrontování nespokojenými diváky, napruženými trenéry a často agresivními hráči. Většina rozhodčích v nižších soutěžích se určitě mnohokrát rozhodovala, zda s tím pískáním neskončit úplně. Těch historických vyprávění o pozápasovém vhození rozhodčího do rybníka, jeho pronásledování a útěku hned po zápase, načůráním do nádrže jeho mopedu atd., jsem sám slyšel nespočet. Tlak na rozhodčího je obrovský a každý na hřišti reaguje určitým osobitým způsobem. Vina za prohru kteréhokoliv mužstva se blíží ke sto procentům, kdy je připisována hlavnímu rozhodčímu. Ruku na srdce, kdo z nás by si vzal píšťalku, vzal na sebe rozhodcovský dres a šel pískat fotbalové utkání? Myslím si, že by nás bylo velmi málo, možná nikdo. Bez rozhodčích se fotbal hrát nedá. Jak jsem na začátku psal, už jednou se to zkoušelo, kdy se fotbal hrál bez rozhodčího, a sporné situace mezi sebou konzultovali kapitáni. Končilo to v mnoha případech vzájemným fyzickým napadením obou kapitánů, a k tomu se nezřídka přidali i ostatní hráči.

     Připomeňme si tedy na několika fotografiích ty muže v černém, kteří v minulosti rozhodovali zápasy v Nové Roli, ve Stanovicích, v Nejdku, na Lokádě a prakticky v celém našem regionu.