Pojďme spolu zavzpomínat na staré fotbalové škvárové hřiště ve městě, kde nás spousta s fotbalem začínala a končila, kde jsme se sprchovali ve sklepní místnosti, vypadalo to tam jako v katakombách, scházelo se dolů po kamenných schodech a bylo tam vlhko. Mokré plátěné kopačky ani v tom prostředí nestačili uschnout a už se opět obouvali k dalšímu zápasu nebo tréninku. Pokud se tam objevila díra, vše zachránila izolační páska na koberce. Dres se nepral v Arielu, a tak po jeho vyprání, usušení a oblečení to bylo na těle samozřejmě znát, protože velikost se měnila každým praním. Na hřišti byla místa, kde se za deště vytvořila nejedna vodní plocha. Voda, škvára a velké kaluže, to vše vytvořilo celkem slušné vykoupání. No, a když se to někomu podařilo už během prvního poločasu, vydržet v tom nacucaném a pár kilo těžkém dresu poločasovou přestávku a celý druhý poločas, to bylo někdy v chladném počasí docela o zdraví. Nejdecký fotbalista z té doby se dá tedy velmi jednoduše poznat podle škvárového „tetování“, které bylo zcela zdarma, a stačilo se k tomu jenom při zápase sklouznout po povrchu hřiště. Jediná nevýhoda byla v tom, že jsme si nemohli vybrat motiv tetování, to přišlo jaksi samo. Ve sprchách při sprchování po zápase odtékala do žlábku jen černá voda a přechod z dorostu do mužů znamenal absolvovat v šatně chlapů pupendo dřevákem, přesto jsme to tam milovali.

Pohled na hřiště a dům v areálu. Zde ještě není dřevěná tribuna, vstupní brána a společenská místnost u vchodu. Budova má okna, která později změnila tvar a jejich počet. Také zde ještě není vybudovaný zadní sklepní východ, odkud hráči chodili na hřiště. Východ byl později vybudován z druhého sklepního okna z levé strany. Není zde ještě kamenný taras, který byl podél hřiště u budovy.

 

 

Zde je již patrná změna a počet oken na budově, a také vybudování vchodu ze sklepního okénka v přízemí. Dřevěná tribuna se schody na hřiště byla později upravena a schody byly odstraněny. Kamenný taras podél hřiště je již zbudován.

 

 

Pohled na dřevěnou tribunu, fotbalové škvárové hřiště a dřevěné oplocení areálu.

 

 

Pohled na dřevěnou tribunu z druhé strany. Místa na stání vedle tribuny, tam stáli při zápasech nejdečtí skalní fanoušci.

 

 

Za velkého mokra na podzim, v zimě a z jara nebyla hra na škvárovém hřišti vůbec jednoduchá

 

 

Za úplného sucha se zase od kopaček prášilo

 

 

Nejlepší hřiště pro hráče byla mírně vlhká škvára.

 

 

Brankář byl také za hřiště bez louží určitě rád

 

 

Závěrečné pozápasové posezení u pivka mělo také své kouzlo. Na levé straně vyhlášený kiosek. Na pravé straně vstupní brána do areálu, kasa a místnost, kde se za špatného počasí odehrávalo po každém skončeném domácím utkání "dohráno". Pány na fotografii nemusím nejdecké fotbalové obci určitě představovat.