V německy psaném Festschriftu, vydaném k 700. výročí založení města v r. 1932, najdeme krom jiných informací i zmínku o počátcích sportu v našem městě. V r. 1864 vznikl tělovýchovný spolek Turnverein, který byl v Německu založen F. Jahnem - na jehož památku a k 50. výročí vzniku místní organizace byl v r. 1914 před hotelem Bílá Labuť odhalen pomník s kašnou. Na začátku 20. století právě studenti založili fotbalový klub – pramen sice neuvádí, zda hráli nějakou soutěž, ale nesporně se fotbal hrál v Kynšperku již před 1. světovou válkou.

     Bez jakýchkoliv pochyb je ovšem oficiální začátek fotbalu v našem městě po vzniku samostatného Československa, jehož součástí se stalo i převážně německé obyvatelstvo Kynšperka. V r. 1919 byl založen Deutscher Sportclub Königsberg an der Eger – tedy Německý Sportovní klub Kynšperk nad Ohří. Jeho součástí byl kromě plavců a vodního póla (!) i oddíl fotbalu, takže rok 1919 můžeme právem označit jako rok založení fotbalu v Kynšperku.

Dělnický klub

     Klub v té době hrál své zápasy na hřišti nedaleko Wilderbergu, pod dnešním Sýkorákem, kde bylo hřiště obnoveno v r. 1984 a později i zatravněno (pozn. 2017- dnes se zde fotbal již nehraje, slouží jen hasičským závodům, městským slavnostem a produkcím cirkusu). Podle fotografií, které se z té doby dochovaly, lze vydedukovat barvy klubu – byly jimi bílá a černá. Nejčastějšími soupeři našich předchůdců byli borci z dnešních Karlových Var (Karlsbad) – svá vítězství i porážky zapíjeli v restaurantu Zur Goldene Krone (Koruna), což jejich následovníkům vydrželo ve zdraví až do začátku 3. tisíciletí.

     Fotbal byl tou dobou podporován radnicí i školou, byť s výhradami – řídící Fichtner :“Jestli budou špatné známky, může za ně fotbal!“ Nejnadšenějším funkcionářem byl Franz Trojan, který byl i váženým občanem – za války zahynul již jako kapitán při náletu na Norimberk. Na jeho místo nastoupil důlní inženýr W. Suk – posledním doloženým předsedou DFK byl Josef Reif, který byl zároveň v čele celé tělovýchovy a bohužel i nechvalně známé nacistické organizace.

     Z tehdejších fotbalistů je nejznámější Josef Schreiter, který za Kynšperk hrával i nějakou dobu po válce – později vysídlil do Německa, kde v 80. letech zemřel.

     Ve druhé polovině 30. let došlo v pohraničí k neblaze proslulým událostem, které nejen že narušily vztahy mezi českým a německým národem, zrušily stará přátelství a zasáhly i do rodinných vztahů – ale nepřály jakékoli kulturní činnosti, tedy ani sportu…proto je raději přeskočme.

Fotografie z roku 1931

Fotografie z roku 1932

Poválečné období – 1. český klub

     Sotva uhasl požár největšího válečného konfliktu v dějinách lidstva, začali lidé s prvními doušky nabyté svobody uskutečňovat přirozenou touhu po kultuře ducha i těla. Ještě v roce právě skončené války se začalo hlavně zásluhou pana Haase stavět místo původního hřiště pod Wilderbergem nové a větší dole u řeky. Hlavní penzum práce odvedli (nedobrovolně) Němci, čekající na odsun do Německa. I budoucí kabiny vlastně vznikly z baráků zajateckého tábora – jakési překování meče v rádlo. Hned vzápětí byl založen první převážně český fotbalový klub, ve kterém, v důsledku odsunu, zůstala menšina etnických Němců. Klub nesl název SK Kynšperk a jeho prvním předsedou se stal Arnošt Kaigl – sekretáře dělal Karel Ulmann a hospodáře Karel Lammer.

     V následujícím roce (1946) se SK přihlašuje do soutěže, kterou založili železničáři a spojaři z Chebska, Kraslicka a Karlovarska, tedy předvoj českých dosídlenců pohraničí. Do té doby spadají i takové „pirátské“ zážitky, jako bylo vítězství v Plesné 14:0, po kterém soupeřovi fanoušci vyprovokovali rvačku – z té ovšem Kynšperáci vyšli se ctí a navíc ukořistili dva míče.

     V roce 1947 zakládají lakýrničtí živnostníci bratři Babičtí konkurenční klub Slavoj, který hrál své zápasy v Dolních Pochlovicích. Hrál za něj např. L. Modrok a rok a půl dokonce i Emil Volf, než jej Jan Konečný přelanařil do SK. Po únorovém komunistickém puči v r. 1948 ovšem tzv. kapitalisté neměli šanci na přežití a někdy v r. 1950 Slavoj zaniká. Jeho jméno po několika desetiletích převezme městský konkurent, ale prozatím nastává jiná změna názvu.

Fotografie z roku 1947 po zápase Svatava - Kynšperk 0:5. Kynšperský fotbalista Škarecký vsítil všech 5 branek.

Stojící: Josef Schreiter, Josef Blaheta, ? , Vojta Vaněk, Ludva Kremz, Olda Kovář, Olda Volf, Josef "Bubi" Endyš

V pokleku: Karel Čížek, Jarda Schreiter, Tomáš Škarecký

     Po založení Sokola v Kynšperku(1947) přechází fotbalový klub pod tuto organizaci, a když podle sovětského vzoru je administrativně přičleněn k podniku Krajka, dostává jméno Sokol Libava Kynšperk. Ani obrovská servilita tehdejších představitelů Sokola vůči komunistům však tuto organizaci nezachránila a stejně byla později zrušena – to jsem však trochu předběhl a vracím se do roku 1948. Tehdy se již ustálil postupový systém a Kynšperk postupuje do krajské soutěže, ve které se utkával např. se St. Plzencem, jak dokládá dobová fotografie.

     V této době se v dresu Kynšperku objevovali tito hráči : brankáři Capicar, Vojta Vaněk, Láďa Smažil a „Žabka“ Kirchhof – v poli pak Josef Schreiter, Josef Blaheta, Olda Kovář, Karel Čížek, Tomáš Škarecký, Jarda Schreiter, Jarda Volf, Emil Volf, Olda Volf, Jarda Polívka, Ludva Kremz, Štefan Toth, Josef „Bubi“ Endyš, Egon Endyš, Láďa Modrok, Franta „Či“ Štěpánský, Josef Pejsar, Vláďa Stoklasa, Hugo Miller, Jan Konečný, „Bican“ Dick, Pazdera, Binder, Dejmek, Tampír a další a další. Tito první průkopníci v poválečných začátcích vytvořili základ týmu, který o pár let později udělal Kynšperku velice dobré fotbalové jméno.

Fotografie z července 1949 ze zápasu Kynšperk - Plzenec 5:3

Stojící: J. Polívka, L. Kremz, Š. Tóth, J. Endyš, Franta "Či" Štěpanovský, E. Volf, O. Kovář   (hráči Kynšperka mají bílé límce)

Uprostřed: O. Volf, Pazdera

V pokleku: Blaheta

Ležící: Capicar

Zdroj: 100 let v Kynšperku nad Ohří