Kdo by si ale myslel, že když se klub SK Slavia Karlovy Vary rozhodl postavit své vlastní fotbalové hřiště, že to půjde lehce, tak tomu opravdu nebylo. V první řadě po skončení spolupráce – nespolupráce s německým fotbalovým klubem KFK Karlsbad zůstala ve slávistickém táboře hořká pachuť, protože po celou dobu nejednalo KFK sportovně, ale pouze obchodně. Stížností na jednání tohoto klubu bylo více, a to nejen na podceňování Slavie, ale také na jednostranná média a například i velkou nepřízeň rozhodčích. Několikrát slávisté žádali KFK, aby s nimi jednali slušně, tak jako například další německý klub DFK Sparta Karlsbad, ale všechny stížnosti byly marné.

      O to víc se začalo s vervou a nadšením pracovat na výstavbě nového fotbalového hřiště v Karlových Varech na louce na Růžovém vrchu. Jeden z prvních úkolů byl na hřiště přivést vodu. Dle provedených výpočtů bylo ale zjištěno, že celá stavební úprava by stála hodně peněz, kterých se Slavii zatím nedostávalo. Padlo tedy rozhodnutí, že se na místě udělá studna. Současně se přípisem začalo shánět levné dřevo na plotové tyče. Odpověď byla kladná, ale konečná objednávka nebyla ještě vypsána, protože se činovníci klubu strachovali, že volně složené dřevo by bylo okamžitě rozkradeno. Obec Rybáře byla celému projektu výstavby fotbalového hřiště nakloněna, a vycházeli tak Slavii všemožně vstříc. Proto tedy klub nemusel hradit povinné stavební a další poplatky. Stejně vstřícné podmínky byly i při pořizování hasicího přístroje na tribunu a obstarání vývozu fekálií.

     Stavební práce se v začátku nedařilo stíhat v požadovaných termínech, protože pro stálé deště se toho moc dělat nedalo. Pracovalo se tedy alespoň na úpravě cesty k hřišti. Pokud by ale začalo mrznout a déšť ustal, počítalo se se stavbou ohrady, budek, tribuny a dalších prací. Zasetí plochy fotbalového hřiště bylo prozatím odloženo.

       Slávisté žili ale nejen pracemi na svém budoucím fotbalovém svatostánku, ale také samozřejmě i jejich milovaným fotbalem. Před přátelským zápasem s DFK Spartou Karlsbad například předseda klubu pan vrchní technický rada ing. Otto Klepetář vyhlásil, že za každou vstřelenou branku dá týmu 50 Kč a pan Pelda dá 5 Kč každému hráči, který branku vstřelí. Poté ještě přisadil a rozhodl se, že za každou vstřelenou branku dá klubu dalších 5 Kč.

Německý fotbalový tým DFK Sparta Karlsbad

     Mezitím se na stavbě prostavělo za 8 000 Kč, kdy jen na oplocení byl rozpočet 12 000 Kč. Peněz nebylo mnoho, a tak klub Slavia podala žádost o podporu také bance Legionářů. Výlohy se na stavbě den ode dne zyšovaly, a ze Živnostenské spořitelny bylo tak již vybráno 10 000 Kč. Čas od času se ale našel místní fanoušek a podporovatel, jako například pan Kafka, který daroval klubu 5 000 Kč ze svých prostředků. Prakticky bez různých půjček by hřiště nemohlo být postaveno, a tak předseda pan Klepetář navrhnul, aby se také oslovila místní Záložna o poskytnutí půjčky 30 000 Kč. Rozhodl se, že se pokusí domluvit půjčku se 7 % úrokem, která nesmí být, bude-li to vůbec možné, vypověditelná do 3 let. Za tuto půjčku by pak ručil celý klub. Jeho návrh byl předsednictvem klubu jednohlasně přijat.

    Krok po kroku začínala doba rozvoje fotbalového klubu SK Slavia Karlovy Vary, protože doposud klub pouze živořil. Prakticky každá klubová akce byla rozbita hned na začátku tím, že Slavia neměla vlastní hřiště. Proto se cela slávistická obec snažila co nejdříve hřiště a areál zprovoznit. Ve svých volných chvílích na hřišti pracovat, složitě plánovat fotbalové zápasy na cizích hřištích a nosit sebou celý klubový inventář.

     Slavia postupně vstupovala v novém roce 1931 do další činnosti s nejlepšími nadějemi, že se brzy dostane mezi nejlepší fotbalové kluby českého severu. Tato naděje byla podepřena tím, že na podzim, když se začalo stavět jejich vlastní hřiště, sehráli utkání s nejlepším klubem na českém severu, a to s německý týmem KFK Karslbad, se kterým prohráli pouze o dvě branky. No a dle názoru fanoušků a klubu mohl být výsledek příznivější, kdyby nebyla Slavia poražena rozhodčím.

Fotbalový klub KFK Karlsbad z roku 1931, v době své největší slávy