LÉTA 1972 – 1976

     Rok 1972 lze označit jako přelomový v historii sportu v obci, neboť od tohoto data až po dnešek bylo dosaženo řady významných úspěchů v různých druzích sportu. Počátek znovuzrození sportu začal v říjnu v hospodě KD, kde se na popud G. Kadlota dohodli bratři Adamcovi s p. Závodníkem na tom, že by bylo dobré, opět po deseti letech založit fotbalový oddíl. Hned následující měsíc se v klubovně KD konala ustavující schůze nové TJ za účasti zástupce ředitele OSS Lomnice p. Exnera, který tlumočil příslib tohoto podniku při výstavbě nového hřiště. Předsedou TJ se stal M. Fridrich, jednatelem TJ a oddílu kopané G. Kadlot a členy p. Truhlář a p. Exner. Začátky nebyli vůbec lehké, v pokladně bylo pouhých 300,- Kč, nebylo hřiště ani branky, ale co nechybělo, byl neutuchající elán funkcionářů a hráčů, neboť to, co dokázali vybudovat za půl roku, se rovnalo malému zázraku. Proto je nutno vyzdvihnout členy, kteří se nejvíce zasloužili o to, že v rekordně krátké době bylo vybudované nové hřiště a kabiny. Byli to tito pánové: Fridrich, Kadlot, bratři Schimmerovi, Jirka, Čaban, Barfus, Kolář, Kušna, Klimeš, R. Stockner, Růžička a Berklaun. V průběhu roku byli získáni další zkušení funkcionáři: p. Vondruška jako předseda oddílu kopané a pokladník p. Hurník. Na výstavbu nového hřiště, bylo původně zvoleno dosti nevhodné místo v propadlinách bývalého dolu Jiří. Naštěstí se zde při zahájených zemních pracích propadl buldozer a tak z tohoto místa sešlo. Jako další bylo zvoleno místo pod hřbitovem, pokud bude prostorově vyhovovat. Zde bylo velkým štěstím, že tehdejší předseda komise výstavby p. Barfus, „měl o 5 m kratší pásmo“, takže stávající předseda MNV p. Eisman výstavbu hřiště povolil. Velice při výstavbě pomohly okolní šachty, které zdarma zapůjčili stroje a nákladní vozy. Zásluhou p. Barfuse, finanční částkou 30000,- Kč, pomohl také MNV. Slavnostním výkopem p. A. Schimmera se 1.9. 1973 Lomnice po dlouhých 11 letech opět dočkala fotbalového zápasu. Křest nového hřiště Lomnici dokonale vyšla, již v 19 minutě vstřelil Kadlot z trestného kopu první historickou branku, přišli i další tak byl konečný výsledek 6:0 přijat fanoušky s velkým nadšením. Od samého začátku patřila Lomnice k vážným aspirantům na postup, avšak čtyři roky marně atakovala čelo tabulky, chybělo jí potřebné sportovní štěstí. Až konečně pátý pokus v ročníku 1977-78 vyšel. PO podzimu bylo mužstvo na čtvrtém místě se ztrátou pěti bodů na vedoucí Krásno. Sérii jedenácti vítězných utkání na jaře Lomnice zakončila v Krajkové památným zápasem, který rozhodl o našem postupu. V ročníku 1973-74 hrávali hráči, kteří si postavili hřiště. V průběhu dalších let posílili družstvo Roth, Hoch, Vlachovský a Černý. Z vojny se vrátili Volf, Vajdík a Dvořák. Tréninky začali na jaře 1973 na malém hřišti u pětidomí, prvním hrajícím trenérem byl Gejza Kadlot. Do podzimních mistrovských utkání, byl funkcí trenéra pověřen Petr Budař. Po roce a půl jeho funkci převzal dlouholetý trenér z padesátých let Jup Berklaun, který muže trénoval pět let.

LÉTA 1977 – 1993

     Až v ročníku 1977-78 se mužstvu TJ OSS podařilo zvítězit v okresní soutěži a postoupit do okresního přeboru. Mužstvo posílil stoper Zahradník ze Svatavy. V doslova nabitém a tehdy velmi silném Okresním přeboru se mužstvu podařilo zachránit, když potřebný bod získal za remízu 1:1 v Kraslicích. V ročníku 1978-79 tedy skončilo na 10. místě z 12 celků. Před dalším ročníkem OP 1979-80 si Baník Svatava stáhl své hráče z hostování a citelně oslabené mužstvo se nedokázalo v přeboru udržet a spadlo do okresní soutěže. Dočasná krize se projevila i v následujících ročnících 1980-81 - 9. místo, 1981-82 – 7. místo. Tato umístění v novodobé historii byla nejhorší od roku 1973. V letech 1978-81 byl vedoucím mužstva Pitner Josef, trenérem v letech 1981-83 byl Gejza Kadlot. V sestavě, která i v těchto slabších chvílích držela fotbalovou naději do dalších let, se objevovali hráči: Bodnár, Barfus, Schimmer, Kadlot, Fridrich, Jirka, Hoch, Kolář, Plavjaňuk, Růžička, Klimeš, Stockner, Drahokoupil, Koleňák, Štěpanovský st.. Kádr hráčů stárnul a byl velmi úzký, jeho doplnění bylo prvořadým úkolem. A tak byl do mužstva získán Novák, ze Svatavy Roth, Šour, z Chebu Gregor, z dorostu Svatavy se vrátil Vl. Vondruška. Posílení bylo znát hned v dalším ročníku 1982-83, když umístění na 3. místě z 13. celků dávalo naději do dalších let. V dalším ročníku 1983-84 mužstvo skončilo opět na 3. místě a na druhé postupové místo scházel jen kousek. Nejlepším střelcem se stal Valíček s 24 brankami. Ročník 1984-85 lze označit v té době jako jeden z nejúspěšnějších v poválečné historii. Na  podzim 1984 převzal mužstvo na přání výboru TJ bývalý hráč a úspěšný trenér žáků Jindřich Čaban, jeho asistentem se stal Rudolf Stockner a vedoucím mužstva Jirát ml., kterého později vystřídal Schafhauser. Po napínavém průběhu celého ročníku se mužstvu po dlouhých pěti letech podařilo postoupit do Okresního přeboru, když dokázalo o jediný bod předstihnout Bukovany. Od tohoto postupu až do současné doby, už TJ OSS Lomnice v okrese a později i v kraji má své jméno a něco znamená. Památným utkáním v tomto ročníku se určitě stal rozhodující zápas s vedoucími Bukovany na jejich hřišti. Lomnické mužstvo posílené o dva mladíky z právě skončené krajské soutěže dorostu a to o Pavla Vondrušku a Josefa Koňarika, dokázalo v dramatickém utkání domácí, kteří si již byli jisti postupem, porazit 3:2. Jak se později ukázalo, rozhodujícím momentem bylo zařazení těchto mladých hráčů. Po faulu na Koňarika kopala Lomnice pokutový kop, který bezpečně proměnil Roth. Druhou branku po krásném sólu přidal Koňarik sám a tu třetí za stavu 2:1 vstřelil Vondruška. O zápas byl takový zájem, že Lomnická „slavná V3S-ka“ se musela pro fandy třikrát do Lomnice otočit. O postup se zasloužili: Vl. Vondruška, Barfus, Kobyla, P. Vondruška, Šour, Koňarik, Volf, Ticháček, Jirka, Bodnár, Kolář, Banci, Picka, Trčka, Stockner, Koleňák, Suchdolák, M. Vondruška, Schimmer, Valíček, Roth, Gregor. Do ročníku 1985-86 oddíl přihlásil „B“ mužstvo pro rozehrání mladých hráčů a pro hráče, kteří u „A“ mužstva pomalu končí. „A“ mužstvo v dalších letech hrálo OP v pohodě s umístěním okolo středu tabulky. V ročníku 1987-1988 se v říjnu z vojny vrátili Čipera a Koňarik, čímž se výrazně zlepšila hra v útoku, spolu s Valíčkem byli jednou z nejlepších útočních řad na okrese. V roce 1988 naší TJ postihla velká ztráta, po delší těžké nemoci zemřel dlouholetý hráč a asistent trenéra Rudolf Stockner. V ročníku 1988-89 se mužstvu dařilo o něco hůře, obsadilo 8. místo ze 14. celků. Hrávali tito hráči: Novák, Josef Pitner, Trčka, Jirka, Schimmer, Kolář, Vl. Vondruška, Banci, Gregor, P. Vondruška, Marhan, Novotný, Pojer, Valíček, Koňarik, Čipera, Kobyla, Drahokoupil, Mucha. Na podzim 1989 se z vojny vrátili: Klier, Kadlot, Jaroslav Pitner a na jaře 1990 Štěpanovský, na hře mužstva to bylo hned znát. Ročník 1989-90, výborné 3. místo, v tomto ročníku ukončil šestiletou úspěšnou činnost u „A“ mužstva trenér Jindra Čaban, který zároveň převzal funkci pokladníka TJ. V létě přišel k mužstvu trenér 2. třídy Karel Heřman. Všeobecně se očekávalo, že tentokrát Lomnici již postup nemine, ale opět se potvrdila stará fotbalová pravda, že je totiž daleko těžší, vyšší soutěž vykopat, než se v ní potom udržet. A tak „A“ mužstvo v ročníku 1990-91 skončilo na 2. místě OP. V ročníku 1991 –92 skončilo opět na 2. místě. V zimě se na přání trenéra konalo první soustředění celého kádru hráčů a tato zimní soustředění se trvale opakují dodnes. Taktéž v tomto roce trenér Heřman založil přípravku žáků a sám jí vedl. V ročníku 1992-93 Lomnické „Áčko“ v boji o postup znovu neuspělo a skončilo na 3. místě. Důležitým mezníkem v tomto roce bylo rozhodnutí výboru TJ o zatravnění hřiště, což bylo veliké přání všech hráčů. Zatravnění provedl pan Bělka z Prahy. Terénní rozdíl mezi spodní a horní brankou činil úctyhodných 190 cm. Práce zdržovala značná nepřízeň počasí, přesto se podařilo na poslední víkend v srpnu konečně po dvou měsíčních intenzivních pracích zasít trávu. V tomto roce byla také ukončena činnost „B“ mužstva. Dočasným domovským hřištěm se stalo hřiště Baníku Svatava. V této době měla Lomnice nejperspektivnější mužstvo na okrese a všichni čekali, kdy už konečně postoupí. Toto mužstvo z let 1990-94 tvořili hráči: Jar. Pitner, Jos. Pitner, Hefert, Klier, Štěpanovský, Zajíček, Kadlot ml., Čipera , P. Vondruška, V. Vondruška, R. Vajdík, L. Vajdík, Picka, Koňarik, Gregor, M. Matoušek. Valíček, Mucha, Zelina, Zdeněk, Maňák, Litvák, trenérem mužstva byl Karel Heřman, vedoucím družstva byl Schafhauser a později Novák. V tomto období Lomnice získala významné sponzory a to f. Klasik a f. Armabeton. Kýženého postupu se „Áčko“ dočkalo v ročníku 1993-1994 začátek soutěže sice nejlépe nevyšel, hned ve druhém utkání Lomnice doma (ve Svatavě) prohrála s největším soupeřem Dolním Rychnovem 1:3. To však nikdo ze všech zklamaných netušil, že to byla první, ale zároveň poslední porážka v tomto ročníku. Mužstvo sehrálo 26 mistrovských utkání, 19 vítězství, 6 remíz a pouze jediná již zmíněná prohra. Do paměti všem vešlo hlavně utkání v Dolním Rychnově, kde zařízení mezinárodního rozhodčího p. Krondla Lomnice rozstřílela domácí 7:1 a tak jim i s úroky vrátila jedinou prohru. Získaných 44 bodů s impozantním skórem 90:15 hovoří za vše. Nejlepším střelcem se stal, jako již několikrát před tím, kapitán Josef Koňarik, který nastřílel ve všech utkáních vč. přátelských 55 branek. Poprvé v novodobé historii tak Lomnice postoupila do krajských soutěží.