K jedné z nejdojemnějších událostí v dějinách fotbalu došlo uprostřed politicko – společenské tragédie první světové války. O Vánocích 1914, prvních od červencového vypuknutí konfliktu, angličtí a němečtí vojáci v zákopech brázdících belgickou krajinu, kde byly střety nejprudší, přerušili bez porady s velením bojové akce a oslavili svátky společně.

Umělecké zpodobnění válečného zázraku na pohlednici

     Během příměří, jež zahrnovalo výměnu dárků, jako cigarety, čokoláda a alkoholické nápoje, jeden britský voják vytáhl míč, který ho doprovázel z vlasti, a na zasněženém prostranství mezi ostnatými dráty se uskutečnil úžasný zápas mezi zástupci dvou zemí, a to šestnáct let před prvním oficiálním duelem jejich reprezentací. Ačkoli někteří historikové zpochybňují, že šlo o skutečné fotbalové utkání, a naznačují, že vojáci pouze několikrát kopli do míče z jedné strany na druhou, z dopisů samotných účastníků rodinám vyplývá, že hra splňovala formální náležitosti.

     Zápasů na frontové linii dokonce proběhlo několik, přičemž některé se hrály s hadráky vycpanými slámou a jiné s koženými míči. Kapitán John Leew, v té době pobývající u Yper nedaleko belgicko-francouzské hranice, napsal své snoubence: „Měli jsme s Němci vánoční příměří. Posbírali jsme padlé kamarády, vyměnili si dárky, a dokonce sehráli přátelské fotbalové utkání.“Německý poručík Johannes Niemman z protějšího zákopu v dopise vyprávěl: „Oni si udělali branku ze svých divných čepic a my z helem. Na zamrzlé zemi se nehrálo jednoduše, ale dodržovali jsme pravidla, i když zápas trval jenom hodinu a neměli jsme rozhodčího.“ „Angličané byli za příměří hodně vděční, protože si konečně mohli zahrát fotbal.“ Dodal německý důstojník. Harold Bryan, příslušník Skotského gardového pluku, popisoval, že jeden voják přijel na kole „vyzvednout míč“, který Němci zapomněli v našem týlu“. Anglický důstojník Ernie Williams líčil: „Udělali jsme branky, vybrali dva brankáře a potom se všichni zapojili do hry. Účastníků mohlo být kolem dvou set.“

     Bryan se zmínil o tom, jak se během zápasu jeden Skot a Němec pustili do křížku kvůli ostrému faulu. „Tloukli do sebe tak, že jsme je museli roztrhnout,“ uzavřel. Koneckonců, bylo dohodnuto přerušení bojových akcí. Utkání početných týmů u Yper, o němž se rozepsali Leew a Niemman, skončilo německým vítězstvím 3:2 poté, co se kožený míč nabodl na ostnatý drát. Další duel proběhl u Wulvergemu severně od Bruselu.

Památník v Belgii, který připomíná fotbalové vánoční události z roku 1914

     Profesor Ian Adams z University of Central Lancashire napsal, že „na dvou nebo třech místech chlapci začali kopat do plechovky a najednou se objevil někdo s míčem“. Bez ohledu na neformálnost zápasů a přezíravost části odborníků, podle nichž je „regulérní“ utkání mezi vojáky jen „romantickou fantazií“ – jako kdyby na podstatě báječné události něco měnil fakt, že scházeli sítě, rozhodčí a pomezní čáry vyznačené vápnem -, pravdou zůstává, že uprostřed studené zimy a váleční vřavy dvě skupiny mládenců na chvíli zapomněly na rozdíly a pustili se do nejzábavnější hry na světě.

     Mnoho let po skončení neblahé válečné epizody polní maršál Douglas Haig z 1. britského armádního sboru, po kterém byl v roce 1918 pojmenován nově založený fotbalový klub v argentinském městě Pergamino, prozradil, na co se ho zeptal jeden veterán: „Kdybychom po celé frontě rozdali deset tisíc míčů a dovolili vojákům hrát, nebylo by to příjemné řešení války bez krveprolití?“

Zdroj: Proč se hraje fotbal 11 na 11