Přes 5 000 diváků se přišlo v neděli odpoledne podívat na druhé letní mezinárodní utkání roku 1956 v kopané na hřiště v Rybářích, kde nastoupila mužstva Dynama Karlovy Vary a Doszy Budapešť v těchto sestavách.

Hosté: Danko – Csupak, Koczisz, Kamondi – Plech, Lowig – Szvara, Brada, Opova, Fazekasz, Horvath

Domácí: Vydra – Kotlář, Matějček, Jánský – Hora, Koller – Michl, Lavička, Muzikář, Morávek, Freiberk (ve druhé půli útok ve složení – Michl, Muzikář, Lavička, Burián, Morávek).

     Utkání dvou rozdílných poločasů. V prvním převaha Maďarů a druhý ve znamení pěkných útoků Dynama. Utkání řídil rozhodčí Vrbovec, na pomezí Fiala a Lánský.

     Již v prvních minutách bylo zřejmé, že rozbahněný terén je mnohem menší handicapem pro technicky a rychle hrající Maďary, zatím co dynamovcům bránil téměř ve všech zakládaných akcích. Přesto již v druhé minutě po ruschovém útoku a spolupráci s Lavičkou jde střela Michla sražená Kamondim do levého rohu, zatím co brankář Danko nabíhal k pravé tyči. Robinsonádou však v poslední chvíli nebezpečnou situaci rozřešil. Jako na oplátku prochází v 9. minutě Opova obranou a z těžkého úhlu z levé strany posílá míč podél Vydry do branky. Hned vzápětí z protiútoku nastřeluje Lavička tyč a obratný zákrok Danko znamená jen výhodu rohového kopu, která však nebyla proměněna. V 16. minutě přehlédl rozhodčí Vrbovec vyložené zahrání Kocsisze rukou v trestném území a v 30. minutě zahazuje vyloženou brankovou příležitost Opova, když posílá míč mimo prázdnou branku Vydry.

     Druhý poločas přinesl s novým složením také zlepšenou hru Dynama a již ve 3. minutě měli Maďaři pernou chvíli před brankou, když špatně zahranou „malou domů“ musel před dobíhajícími útočníky Dynama brankář Danko krýt mimo trestné území. Z nařízeného trestného kopu Lavička krásně prostřelil mezeru mezi hradbou těl Maďarů, ale Danko ještě krásněji kryl. O sedm minut později po spolupráci s Michlem a Muzikářem kryje opět Danko bravurně prudkou střelu Lavičky k pravé tyči. Osmnáctá minuta přinesla první úspěch Dynamu a také poslední branku utkání. Koller pěkné podání obloučkem z pravé strany stočil hlavou do branky, ale Danko vyrazil na roh. Z rohového kopu se míč znovu snáší na hlavu pěkně se uvolnivšího Kollera, jehož střela končí v maďarské síti. Další útoky, které následovaly z mohutného náporu Dynama, po dosažení vyrovnávací branky, však již na stavu nic nezměnily.

     Maďaři se představili jako technicky velmi dobrý celek, ovládající dobře míč. Přesné přihrávky, celá série kliček a různých „fotbalových fint“, však nepostačily vyvážit střeleckou nepohotovost a nepřesnost. Dobře hrající zadní řady se v utkání ještě opíraly o velmi dobrý výkon brankáře Danko a v útoku byly mnohem nebezpečnější akce tažené levou stranou (Fazekasz a Horvath), než pravou. Maďaři hrají přízemní kopanou, i když hlavně zadní řady, hrají současně výborně hlavou.

     Nedělní utkání bylo pro návštěvníky, pokud jde o výkon Dynama v první půli, velmi nepříjemné. V celém mužstvu se projevovala nervozita, kterou ještě stupňovala nemožnost dobrého vedení míče přes kalužiny a rozbahněné „ostrovy“ hřiště. Složení útoku v prvním poločase citelně postrádalo Feureisla a v úloze vedoucího útoku se objevoval chvílemi Michl na pravém křídle, který posílal pěkné míče spoluhráčům. Útok v druhém poločase po přemístění hráčů, zejména Lavičky jako středního útočníka, se již značně přiblížil a vyrovnával výkon do úrovně útočných akcí, na něž byli diváci zvyklí z minulých utkání, ovšem kromě Plzně. Jistě takové složení útoku, i když by snad stálo za úvahu, koho postavit místo Buriána, by mohlo být v případě zranění Feureisla pro mistrovská utkání snad nejvhodnější.

     A ještě jednu poznámku. Zařazení Morávka totiž ještě neznamená stálou posilu pro Dynamo. Morávek i tentokrát startoval jen jako host.

      Tak a teď něco málo k historii maďarského klubu. Klub byl založen v roce 1889 pod názvem Újpesti FC. Po skončení 2. světové války a nástupu komunismu v Maďarsku se velká část těch větších fotbalových klubů stala jakousi součástí různých vládních institucí. Například Honvéd, ze kterého vzešla spousta vynikajících fotbalistů, byl klub armádní. Újpest se stal fotbalovým týmem tajné policie, chcete-li týmem ministerstva vnitra a byl přejmenován na Budapesti Dósza. To třeba Ferencváros se dostával mnohdy do rozporů s tamním režimem, byl v Maďarsku považován za rebelské uskupení, a tak nebyl také nikomu přidělen. V roce 1951 se obránce Budapesti Dósza Sándor Szücs, poté co byl popraven tamním režimem pro údajnou velezradu, stal mučedníkem klubu. Dalším významným hráčem té doby byl Mihály Tóth, který byl jedním ze dvou hráčů v sestavě mistrovství světa 1954 a jediným, který si zahrál finále. Během revoluce v roce 1956 se klub přejmenoval na Újpesti TE, ale poté, co byla revoluce rozprášena, maďarská vláda nedovolila klubu používat jejich starý název, a tak vznikl opět název Újpesti Dósza, který odkazoval nejen na okrsek, ale i na policii. Později vyhrál tento klub několikrát maďarskou ligu a hrál i v mezinárodních pohárech.

     Vypráví se příběh skvělého útočníka Ferencvárose Ference Deaka, který byl ve 40. a 50. letech minulého století v jednom prázdninovém letovisku a jednoho večera požádal místní hotelovou kapelu, aby zahrála hymnu fotbalového klubu Ferencváros. Co čert ale nechtěl, sedělo tam v té chvíli také několik stáních úředníků, kteří se proti tomu ohradili. Došlo k hádce a nějaký čas poté dostal Deak nabídku, která se neodmítá. Výběr byl jednoduchý, vězení, nebo podepsání smlouvy do Újpest, klubu ministerstva vnitra. Deak si vybral samozřejmě to druhé, dával za Ujpest spoustu branek a je po něm pojmenována i ulice u stadionu.