Vraťme se ve vzpomínce k fotbalovému turnaji z roku 1983, který se odehrál v Karlových Varech v rámci oslav 55 let založení fotbalového klubu Slavia Karlovy Vary, a pojďme společně zavzpomínat na ty TOP fotbalisty Slovanu Bratislava, kteří se v té chvíli proháněli po zeleném trávníku v Drahovicích

     Vítězný celek Slovan Bratislava, který měl svoji jedenáctku internacionálů skvěle zorganizovanou, byl složený z hráčů, kteří jezdili reprezentovat svůj klub i do zahraničí.

     Trenérem týmu byl Ludovít Zlocha, který má na svém kontě 209 ligových utkání. Za Slovan Bratislava odehrál celkem 188 utkání, vstřelil 10 branek a získal dva mistrovské tituly. Za Inter Bratislava odehrál 21 ligových utkání a vstřelil 3 branky.

Ludovít Zlocha

     Další z hráčů Slovanu byl například jeho starší bratr Ján Zlocha, který byl předsedou odboru přátel Slovanu, a jako člen týmu Slovanu Bratislava vstřelil na turnaji i jednu branku týmu Stráže míru. Tento výjimečný levý obránce se jako 11-letý stal hráčem Slovanu Bratislava a v roce 1964 přestoupil tehdy k rivalovi do Spartaku Trnava, se kterým získal titul mistra Československa v soutěžní sezóně 1967/1968 a také Středoevropský pohár v roce 1967. V době své půlroční vojenské služby v roce 1967 hrál za Duklu Praha, se kterou si zahrál semifinále Poháru mistrů evropských zemí, kde vypadli s pozdějším vítězem Celticem Glasgow.  Poté se vrátil zpět do Spartaku Trnava. V roce 1968 odešel do Slovanu Bratislava, se kterým získal svůj druhý a třetí titul v soutěžní sezóně 1969/1970 a 1973/74. S tímto klubem získal také v roce 1969 vítězství v Poháru vítězů pohárů, kdy Slovan porazil ve finále v Basileji slavný velkoklub FC Barcelonu poměrem 3:2.  Aktivní kariéru ukončil v roce 1973. Na svém kontě má 198 ligových utkání, ve kterých vstřelil 7 branek. Československo reprezentoval v letech 1969 a 1970 celkem ve čtyřech zápasech, byl účastníkem MS v Mexiku v roce 1970. Oba bratři, kteří jsou uvedeni do Síně slávy Slovanu Bratislava, hráli spolu šest let v jednom mužstvu a dokonce v jedné obranné řadě a spolu si připsali také dva mistrovské tituly.

Ján Zlocha

     Obránce Peter Mutkovič , který pracoval jako tajemník klubu TJ Slovan Bratislava, si na turnaji také zahrál.  Do Slovanu přišel v roce 1965 a zůstal mu věrný až do roku 1975. Přispěl k zisku prvenství v ligových sezónách 1969/70, 1973/74, 1974/75, zisku československého poháru v roce 1968 a 1974, zisku Poháru vítězů pohárů z roku 1969, zisku Slovenského poháru v roce 1970 a zisku Interpoháru z let 1968 a 1970. V československé reprezentaci nastoupil dvakrát v roce 1970 a stal se dorosteneckým mistrem Československa v roce 1962. Za olympijský fotbalový tým nastoupil v osmi zápasech. I tento fotbalista byluveden do Síně slávy Slovanu Bratislava.

Peter Mutkovič

      Další z hráčů vítězného týmu Ján Hucko, který byl v té době šéftrenérem Slovanu, působil i u národního mužstva na MS v Mexiku 1970 jako trenér spolu s Jozefem Markem. Ján Hucko v sezóně 1968/69 získal se Spartakem Trnava mistrovský titul a postoupil s týmem až do semifinále tehdejšího Poháru mistrů evropských zemí, kde byl vyřazen Ajaxem Amsterdam po venkovní prohře 3:0 a domácí prohře 0:2. Ve dvou obdobích, a to v ročnících 1966/68 a 1971/73, vedl v té době nejslavnější slovenský fotbalový klub Slovan Bratislava. V letech 1984 až 1987 byl pravou rukou Josefa Masopusta a po rozdělení Československa působil ve stejné roli i u slovenské reprezentace, která byla vedená Dušanem Galisem.

Ján Hucko uprostřed

      Ve vítězném celku nastoupil i karlovarský odchovanec Jaroslav Michel, jehož si pamětníci určitě pamatují spíše jako hokejistu a trenéra, i když to byl tzv. „obojživelník“ a nejvyšší soutěž hrál i ve fotbale. S hokejem začínal v Karlových Varech, kde v československé hokejové lize odehrál za Slavii/Dynamo Karlovy Vary soutěžní sezóny 1951 – 1953 a 1955 – 1956. Za hokejový Slovan Bratislava hrál v letech 1955 a poté 1956 až 1962. V jeho fotbalové kariéře hrál v československé lize za A tým Slovan ÚNV Bratislava ve čtyřech utkáních v roce 1958 a vstřelil jednu branku do sítě Spartaku Trnava. Přestože patřil do širšího fotbalového kádru A týmu, převážně hrál zápasy za B tým.

     Na turnaji se také po letech potkal bývalý fotbalový reprezentant Anton Moravčík s naším reprezentantem a ikonou Slavie Karlovy Vary Jirkou Feureislem. Moravčík si zahrál ve své fotbalové kariéře v dresu Žiliny, ÚDA Praha a ve Slovanu Bratislava, kde odehrál od roku 1956 do roku 1964 177 ligových utkání a vstřelil 73 branek. Celkem nastřílel 109 ligových branek a je členem Klubu ligových kanonýrů.  Po odchodu ze Slovanu hrál ještě dva roky v Austrálii za FC Prague.  Jako Československý reprezentant je držitelem bronzové medaile z ME ve fotbale z roku 1960 a účastník MS 1958 ve Švédsku, kde však do žádného utkání nenastoupil. Anton Moravčík je také uveden do Síně slávy Slovanu Bratislava.

Anton Moravčík

     No a víte, co spojuje Moravčíka s Feureislem? V roce 1956 jsme překvapivě v Maďarsku před 95 000 diváky porazili tehdy velmi silný tým reprezentace Maďarska výsledkem 4:2, kdy právě Moravčík vstřelil ve 27. minutě svoji první reprezentační branku a v 55. minutě svoji druhou.  Jiří Feureisl v tomto zápase vsítil první branku našeho týmu v 8. minutě zápasu.

       Na turnaji se nešťastně zranil brankář Slovanu Bratislava Marián Sedílek, který byl převezen do karlovarské nemocnice a poté do bratislavské nemocnice. Později se svěřil, že byl všestrannou péčí v karlovarské nemocnici mile překvapen. A to nejen od personálu nemocnice, ale také od fanoušků karlovarského fotbalu, kteří ho chodili navštěvovat. Sedílek hrál za Slovan Bratislava a získal s ním dva tituly mistra Československa v letech 1974 a 1975. Se Slovanem vyhrál také v roce 1974 Československý pohár. V lize nastoupil ke 14 utkáním, povětšinou ale byl náhradníkem brankářského reprezentanta Vencela.

     Na závěrečném věčírku bylo řečeno, že bývalí vynikající hráči Slavie Praha František Plánička a Pepi Bican byli ve své době určitě nejlepšími fotbalisty v celé Evropě. No, a protože v těch dobách ještě nebyla anketa o „Zlatý míč“, tak se jim této pocty nedostalo. Uvedenou cenu, která je určena pro nejlepšího evropského fotbalistu, ale obdrželi právě v Karlových Varech, i když jen pouze v „porcelánovém“ provedení. Jediný povolaný, kdo mohl v té chvíli ceny předat, byl Míla Muzikář, bývalý hráč Slavie Karlovy Vary a Slavie Praha.

     Na pozvání Slavie Karlovy Vary se na turnaj sjela celá řada bývalých hráčů, kteří již v té době v klubu nepůsobili. Vzpomeňme tedy například na Jiřího Macelise, který v té době působil v moravském Hodoníně a do Drahovic přijel. Tehdy velmi populární „Máca“ se prý za těch 30 let, kdy hrál v Karlových Varech I. hokejovou ligu, příliš nezměnil. Z fotbalistů na setkání například přijel stoper Jarda Kubec, který v té době působil již v Písku.

     Tým Stráže míru, který byl složený ze spolupracovníků těchto okresních novin, skončil na 4. místě jen zásluhou penaltového rozstřelu se Slavií Karlovy Vary. Výsledek to nebyl nakonec špatný, pokud uvážíme, že tým byl sestaven z bývalých hráčů Slavie Karlovy Vary, TJ Staré Role, Škody Ostrov, Lokomotivy Karlovy Vary a Nejdku.

        Konečné poděkování za zdárný průběh turnaje nakonec patřil také rozhodčím Erösovi, Heleczovi, Sobíškovi, Kopciovi a Kumpovi, kteří zápasy odpískali bez nároku na finanční odměnu.