Podívejme se spolu na skončený soutěžní ročník 1982 - 1983. V té době již po tři roky nejúspěšnější fotbalový oddíl na okrese VTJ Karlovy Vary obsadil v divizní skupině B se ziskem 35 bodů krásnou druhou příčku tabulky, což znamenalo nejlepší umístění karlovarského armádního fotbalu v jeho dosavadní historii. Prakticky již po podzimu byli vojáci pasováni na jednoho z pěti kandidátů možného postupu do vyšší soutěže. V polovině jarní části se okruh adeptů zúžil pouze již na dva, a to Roudnici a právě karlovarský vojenský tým.  V 19. kole, kdy se měli utkat právě tyto dva týmy v Tuhnicích, se mezi karlovarskými fanoušky šuškalo, že to bude rozhodující utkání o postup. No a nakonec to byla pravda. Ne zrovna příliš hezké utkání skončilo bezbrankovou remízou 0:0 a Roudnice, která si tím udržela vedení v tabulce, si ho již vzít nedala. Po vynikajícím herním výkonu a vítězstvím nad Uhelnými sklady v Praze 5:2 a dvoubodovém zisku v derby s karlovarskou Slavií byla stále jakási malá naděje, která vojáky hnala kupředu. Definitivní stopku za postupem vystavil vojákům tři kola před koncem pražský Meteor. Byl to šílený závěr. Devatenáct utkání dokázali vojáci uhrát pouze s jednou porážkou, ty další tři přišly až v samotném konci jarní části.

     Před zahájením soutěže přitom tým Spartaku Roudnice vůbec nepatřil mezi ty favority, se kterými se počítalo na možný postup. Proto jejich vítězství a první místo bylo pro mnohé dost velkým překvapením. V posledních letech se fotbalisté Spartaku pohybovali spíše v dolní části tabulky. Vzájemná bilance také jasně hovořila pro vojáky z Tuhnic, kdy od jara 1980 nad Severočechy vyhráli 3:0 a 4:0 a 6. září 1981 dokonce 5:0! Pamětníci si určitě vzpomenou, že k tomu pětigólovému přídělu tehdy přispěl třemi góly později sparťanský kanonýr Denk. Vždyť i ten tehdejší titulek k utkání, který se objevil v novinách „Střelecký koncert vojáků v Tuhnicích“, byl více jak výmluvný.

     Jenže od té doby Roudnice prošla velkou herní změnou a trenér VTJ Karlovy Vary Karel Matějček ji už během zimní přestávky tipoval za nového účastníka II. NFL.

      V tomto ročníku sehráli vojáci několik opravdu pěkných a kvalitních utkání, dřeli, bojovali jako jeden tým a makali i ve chvílích, kdy se jim úplně nedařilo. Morálka týmu byla dobře nastavena a na tom si trenér Karel Matějček zakládal. Sestava byla ustálena, ale jak to již ve fotbale je, narušovala to pouze zranění hráčů. Výborné výkony podával brankář Sova, který byl v brance velkou oporou. Několik velkých utkání odehrál technicky vybavený Ondra a spolehlivě odpracovali své úkoly i oba krajní obránci Křupala se Švastou. Své si odehráli i Šebestík se Smolíkem. No, a když se k tomu všemu velmi dobře rozehráli Celý, Bajza, Janáček, Brož a Řehák, tým pracoval jako dobře namazaný stroj. Nesmíme zapomenout také na Barenyiho a Pištěka, kteří v průběhu soutěže odešli do zálohy a na Horského, který odešel do VTJ Tachov.

       Divácké návštěvy se v tom roce pohybovaly na úrovni těch předchozích dvou let a v průměru si cestu na domácí utkání v Tuhnicích nacházelo kolem 500 příznivců. Nejvíce diváků, a to celkem 800, přišlo na derby s karlovarskou Slavií, a na již zmíněnou Roudnici přišlo 700 diváků. Nejméně diváků se dostavilo na domácí utkání s Kadaní, kdy jich bylo v ochozech pouze 200. Před tímto zápasem se všichni přítomní rozloučili s hráči Sovou, Maříkem, Rabušicem, Křupalou, Švastou, Brožem, Šebestíkem, Ondrou, Klinským a Stannerem, kteří odcházeli do civilu. Všem těmto hráčům a prakticky i těm zbylým patřilo v roce 1983 velké poděkování za fotbalovou práci, kterou ve VTJ Karlovy Vary odvedli. Stejně velké poděkování si odnesl i trenér Karel Matějček a členové výboru oddílu. Přeci jenom bylo druhé místo velkým úspěchem.