NSTG Falkenau

Založeno 1940 jako NSTG Falkenau sloučením místních německých klubů

Klubové barvy: černá-bílá

Ve válečných letech byla v Německé říši nejhodnotnější fotbalovou trofejí tzv. Tschammer-Pokal, soutěž, v jehož finálové závěrečné části bojovaly opravdu jen ty nejlepší týmy sezony. V roce 1942 se této cti, hrát v závěrečných kolech, dostalo klubu NSTG Falkenau, který se etabloval především z hráčů bývalého DSK Falkenau, k nimž se připojilo i několik hráčů z dříve konkurenčního FFK Falkenau. Takto posilněný tým se probojoval mezi posledních 32 účastníků pohárové soutěže a jako příštího soupeře mu osudí losu přidalo saského mistra SG Planitz, který byl domů poslán s výsledkem 3:1. Dřívější brankář DSK Anton Nossal a tehdejší sportovní vedoucí Abicht zformoval mužstvo ze stávajících hráčů, mužstvo bylo rovněž posíleno „rekonvalescenty“ – vojáky, kteří byli zrovna na dovolené a z dalších hráčů, kteří pocházeli z vídeňských ligových týmů (Strittich a Rehak) a z blízkého Chomutova (Swaton). Tým produkoval na tehdejší poměry velmi dobrý fotbal. Po SG Planitz přijel do Sokolova soupeř z nejslavnějších – I. Vienna Wien, průběh tohoto slavného mače popsal německý Kicker ve svém článku takto: „Vy nevíte kde Falkenau leží? Těšte se spolu s mnohými dalšími, nejlépe s modrou-žlutou vídeňskou jedenáctkou, pro kterou teď často zmiňovaný Falkenau, čítajíc 12.000 obyvatel, kde musela Vídeň pohřbít své poslední pohárové naděje. Senzace? Podle výsledku snad ano, pro diváky zápasu však v žádném případě! Fritz Gschweidl, vedoucí vídeňské jedenáctky si byl už z domova, stejně jako všichni ostatní jistý vítězstvím svých barev. Bolavou hlavu mu pak připravilo nejen to, že chyběli Becker, Schnaus a Juwarek, ale také celá řada nepříjemných věcí. Situace krátce před zápasem vypadala tak, že Gschweidl uvažoval o tom, jestli nemá sám hrát ……“.

     Teď, když už je zápas za námi a zjevně přehranému letošnímu finálovému soupeři byla uštědřena jednoznačná porážka, to lze s klidem říci – Fritz Gschweidl by byl býval bezpochyby nanejvýš důstojnou součástí této vídeňské jedenáctky. Může to znít absurdně, když se řekne, že Vídeň teď, když začíná nové mistrovství je na konci svých sil. Finále si vyžádalo příliš mnoho. Nedalo se ubránit dojmu, že v Sokolově nastoupil úplně vysílený vídeňský tým. Poté, co se hráči setkali s poměry na hřišti a s poměry v zemi, s poměry, na které nebyli zvyklí, kapitulovali dříve, než zápas vůbec začal. Rozhodující zásah dal však bojovnou náladou hrající tým NSTG Falkenau. Měl jak pocit méněcennosti, tak i pocity ostýchavosti před slavným soupeřem. Brzy však převzal vedení zápasu a nenechal vídeňskému týmu nejen žádnou možnost rozvoje, ale také mu svým způsobem hry rozhodně zabránil v jakémkoliv úspěchu. Tak připravil pro 5.000 diváků, rekordní počet ve Falkenau, NSTK Falkenau (nikoliv Vienna!) takový obrázek hry, ve kterém se krásně kombinovalo, a ukazovaly se lahůdky moderního fotbalu, které by se jinak daly spíše očekávat z Vídně. Vídeňští útočníci stáli jak přikovaní, udělali jen pár nesmělých a skutečně slabých pokusů dostat zápas do svých rukou. Bylo téměř nemožné, aby si přihráli míč, nedokázali se zbavit soupeřovy tvrdé obrany. Podstatné pro porážku Vídeňské jedenáctky bylo selhání útočné řady, Sebeditsch uprostřed „plaval“ takovým způsobem, jak by se to muži jeho pověsti stát nemělo. Přímo v obrovské mezeře, která se neustále tvořila mezi vídeňským útokem a obranou, se rozvíjel falknovský útok takřka nerušeně, neboť ani Luchs ani Kubicka nenašli žádný taktický prostředek, jak čelit soupeřově útoku. Bylo málo platné, že Kaller a Bortoli bránili, jak to jen šlo, s dalším průběhem hry se jim do hry vloudily chyby, které měly svoji příčinu v předních řadách. Jako jediný opěrný sloup stál v brance Vídně Ploc, jemu jedinému lze děkovat za to, že porážka nebyla ještě vyšší. Mužstvo vítězů daleko překonalo očekávání, vedle toho, že NSTG Falkenau využil domácího prostředí, velmi rychle odhalil slabiny soupeře a dobře je využil. Jeden hráč však předčil všechny ostatní – střední útočník Swaton. Pokryl víděňský útok v tom nejsprávnějším slova smyslu, v hlavičkách byl stejně nepřekonatelný jako v přesných přihrávkách po zemi a odvedl nadprůměrné množství práce. V sedmi minutách padly čtyři góly! Díky Maierovi, Rehakovi, Hitzelovi a ještě jednou Rehakovi přišel NSTG od 55. do 62. Minuty ke svým čtyřem brankám.

     Jak předtím, tak i potom, měla Vídeň šanci. Langhammer (dříve München 1860) nebyl ani přibližně vytížený, jako Ploc ve vídeňské brance. Je pochopitelné, že překvapení Falkenau a z Falkenau bylo samozřejmě veliké. Vedoucí klubu Abicht a trenér Nossal byli stejně tak hrdí na svou vítěznou jedenáctku jako odborný dozor fotbalové župy Fridel z Karlsbadu. Skutečnost, že se falknovská jedenáctka dostala mezi posledních šestnáct týmů v Tschammerově poháru, přivedla Falkenau do středu zájmu veřejnosti. Rozhodčí Baierlein (z Borussie Nürnberg) vedl zápas nestraně a jistě.

NSTG Falkenau: Lamghammer, Boxleitner, Spinnler, Müller, Swaton, Baumgartl, Hitzler, Rehak, Strittich, Maier, Wolf.

Wienna: Ploc, Kaller, Bortoli, Luchs, Sebeditsch, Kubicka, Kühl, Lechner, Fische, Holeschofsky, Pabisch..“

Tolik celoněmecký fotbalový speciál Kicker.

     K tomu ještě jedna navazující citace, tentokrát z místního Tageszeitungu, kde jeden z titulků zněl „Kde leží Falkenau?“ : „Příznivci našeho NSTG si byli jisti, že vítězná série musí jednou přestat, neboť není stále k dispozici celé mužstvo, které se skládá i částečně z dovolenkujících vojáků. Pro zápas s Vienou Wien byla rozšířena kapacita hřiště NSTG na 5.000 diváků a tolik také přišlo. Trenér Tom Nossal po vítězství udělal kotrmelec, což pro muže jeho výšky a zejména objemu vůbec nebylo jednoduché. Jako další soupeř byl nalosován SC Blau-Weis berlin, a porazit je, bylo jasné, že bude přetěžkým úkolem, navíc poté co jsme se dozvěděli, že Stittich nebude moci hrát a tak byl hledán vhodný náhradník. Nakonec nastoupil Stowasser, bývalý hráč DSK Zwodau, který se ale záhy ve hře zranil. Také, bohužel, díky zranění musel být brzy vystřídán Spinnler a nahrazen Pilzem“.

     Takto stroze, bez popisu utkání samotného, dokonce i bez uvedení výsledku psal místní tisk … O to více Fussball Illustrierte Sportzeitung z 15. září 1942“ „ …jejich senzační série výher v Tschammerově poháru (proti SG Planitz a I. Vienna Wien) konečně po mnohých očekávání skončila v Berlíně v zápase proti Blau-Weiss. SC Blau-Weiss vyhráli 4:1 (3:1), na průběh zápasu možná až příliš vysoko, podle gólových šancí, ale spravedlivě. Hráči ze sudetoněmeckého města horníků s 12.000 obyvateli už v minulých letech porazili jako DSK Falkenau týmy pozoruhodnými výkony. Ke skvělým výkonům jim však ještě chybí trocha umění. Falknovští v tmavěčervených košilích a bílých trenýrkách přišli ke svému prvnímu úspěchu vlastní brankou Blau_Weiss a vynutili tím nejdříve vyrovnanou hru. Ale brzy již Blau-Weis vyrovnal svým středním útočníkem Grafem. Berlín přehrával soupeře rychlejšími a lepšími kombinacemi v útoku a to přestože brzy bylo ze hry vyřazeno pravé křídlo.

    U Falkenau byla nebezpečná pravá strana Maier – Wolf, opět nejlepším byl z Vídně pocházející střední útočník Swaton – střední postavy, smahlý a černovlasy ofenzivní hráč, který hrál velmi dobře i hlavou. Také další útočník, menší, černovlasý rehak pochází z Vídně, přestože působí uprostřed, kope všechny rohové kopy, kterých si falknovští vynutili po pauze celou řadu. Jako třetí hvězda hostí se ukázal brankář Langhammer, hubené a střední postavy ve světlemodrém trikotu, byl velmi pohyblivý a všudypřítomný. Po krátkých a přesných kombinacích střelili modro-bílí zblízka druhý gól a hned nato Graf střelou z dálky dal další svůj, již třetí gól. Červený útok se sice nadále snažil, ale obránci Blau-Weiss Hofmann a Maus ušetřili brankáři Grabitzovi práci. Naproti tomu obránci hostí spoléhali víc na svoji oporu Langhammera, který měl tak daleko více práce než protejšek Grabitz. Ke konci střetnutí měli Blau-Weiss, stejně jako před pauzou, velkou převahu a jejich hra byla vazrálá. Hieintz střílí branku z dobré přihrávky a trefuje se z dobrých třiceti metrů přímo do roku branky. Při tomto výsledku 4:1 také zůstalo až do konce. Mužstva hrála v sestavách:

Blau-Weiss: Grabitz, Foffmann, Maus, Zunker, Glossek, Riedl, Bänsch, Krätke, Graf, Junge, Hientz

NSTG Falkenau: Langhammer, Pilz, Boxleitner, Müller, Swaton, Baumgartl, Hitzler, Stowasser, Rehak, Maier, Wolf ..“

Zdroj: Lubomír Král "Historie německé kopané v Čechách"