V polovině dubna v roce 1993 se fotbalový rozhodčí Jiří Sedláček chystal pískat zápas I. dorostenecké ligy mezi plzeňskou Viktorkou a AC Spartou Praha……….

     Prakticky jako každý klučina začínal s fotbalem na školních hřištích, neudržovaných loukách a mezi paneláky. Fotbal byl pro něho vším. První fotbalový dres obléknul v Jáchymově, kde jako žáček začínal v místní Tělovýchovné jednotě. V dorostu pokračoval u horalů z RZ Abertamy, kde si zahrál i za muže. Odtud jej zavál fotbalový vítr do Horní Blatné, kde v té době hráli například Karel Schimon, nebo také někdejší bomber Petr Diviš.  

     Fotbalový hráč a fotbalový rozhodčí jsou spojené nádoby. Protože hráč Jiří Sedláček měl čím dále tím méně toho času, nemohl se hraní a trénování věnovat i v týdnu. Opustit svůj milovaný fotbal ale nechtěl, a tak se rozhodl být fotbalovým rozhodčím. Po dvou letech pískání v okrese postoupil do kraje a začal pískat I. B třídu. U jeho začátků v černém dresu byli Václav Eisehammer, Miroslav Pleskot, Zbyněk Šobíšek, Pavel Lebeda a další. Poté, co si udělal rozhodcovskou II. třídu, začal postupovat každým rokem o stupínek výš, až do divize. Od roku 1985 se stal rozhodčím I. třídy.

      Divizní utkání Jiří Sedláček rozhodoval dva roky a stejnou dobu poté i II. národní ligu.

      V jeho rozhodcovském životě to ale nabylo jen o úspěších a postupech. Bylo to také, jak to v životě chodí, i o zklamání a nepohodě. Za připuštění hráče bez jmenovky k utkání dostal trestné body prakticky ve chvíli, kdy se pro jeho dobré výkony mělo rozhodovat o postupu a on si mohl zapískat ve vyšších soutěžích. Křivdu nemohl rozhodčí Jiří Sedláček dlouho překousnout a zvažoval i o tom, že pískání možná zanechá. Dostalo se mu ale velké podpory od kolegů a tak nakonec zůstal. Že to bylo moudré rozhodnutí poprat se s nepřízní osudu a zabojovat o vyšší příčky se ukázalo velmi brzy. Po ročním rozhodování ve II. národní lize se probojoval do I. národní ligy a od roku 1990 byl pravidelně delegován k zápasům v I. ČMFL.

      Pokud bychom chtěli v té době vědět, kolik odřídil rozhodčí Jiří Sedláček fotbalových utkání celkem, nebylo jednoduché to spočítat. Mohlo to být kolem 70 utkání ročně bez ohledu na to, zda se jednalo o utkání mistrovská, přátelská, nebo turnajová. Rozhodčích je a bylo i tehdy málo a tak vypomáhal pískáním také v oblastní a okresní soutěži, jako například v zápase EP Merklín – Stará Role, nebo Nejdek – Abertamy.

      Každý rozhodčí vzpomíná na některá utkání rád, na některá méně. Mezi ty atraktivní patřil například nedohraný zápas Liberec – Pardubice, ale hlavně ten nejtěžší a nejvýznamnější v té době, kdy se hrálo o postup do I. ligy mezi Českými Budějovicemi a Slušovicemi. Zápas skončil 4:1 a v 15. minutě nařídil rozhodčí Jiří Sedláček pokutový kop proti domácím. Přesto se hráči Českých Budějovic vzchopili a nakonec utkání vyhráli.

     Ono ani to cestování na zápasy nebyl žádný med. Třeba „výlet“ do Znojma obnášel brzký ranní odjezd a návrat také v ranních hodinách, ale až druhý den. Sebou si vozil 4 až 5 píšťalek a většinou je nevyměňoval, protože každá z nich sloužila dobře.

     Na zápasy se připravoval jak po fyzické stránce, tak i po odborné. Jednou týdně běhal na jeho oblíbeném okruhu Čankovská – Růžový vrch – Sedlec a v zimě lyžoval na chalupě. Prostě nic nenechával náhodě a tvrdě dřel. Jako správný rozhodčí chtěl být totiž u všech sporných herních momentů, a to hlavně včas.

     Vzpomínkou na rozhodčího Jiřího Sedláčka jsme se vrátili v čase, ale to co v roce 1993 vzkazoval ohledně nedostatku rozhodčích, jako by to říkal včera: „Karlovarská kopaná potřebuje nové kandidáty s píšťalkou na fotbalová hřiště. Přijďte do našich řad a přihlášky zasílejte na okresní fotbalový svaz, abychom Vás mohli zařadit do připravovaných seminářů.“