V roce 1988 patřila Jarka Farmačková z Rudé hvězdy Karlovy Vary mezi opory jednoho z nejlepších osmi týmů Evropy. O postup do čtvrtfinále ME se zasloužila jako nejlepší střelkyně reprezentačního družstva a také reprezentovala ČSSR na prvním neoficiálním MS v Číně. Tam naše reprezentantky jedinkrát v roce 1988 prohráli, a to s pozdějšími finalistkami a prvními mistryněmi Evropy ze Švédska. Během tohoto roku fotbalistky se lvíčkem na prsou nastřílely celkem 11 branek, čtyři z nich zaznamenala Alena Nováková ze Sparty Praha, Jarka Farmačková dala tři branky, dvě přidala Paolettiová a po jedné dala Chmelová a Štěrbová. Jarka z těch tři branek dala dvě z penalt a jeden gól přidala z trestného kopu.

     Velmi zajímavé bylo, že Jarka v té době již hrála fotbal 20 let a nikdy žádnou penaltu nezahodila. V dorosteneckém věku penalty nekopala, postupem doby se je naučila proměňovat, a jak sama řekla: „Penalta se nedá chytit, jen špatně kopnout“.

     O nervech na hřišti tehdy vyprávěla následující: „Pracují, ale když jsem ji proměnila letos ve francouzském Thononu v předposlední minutě, a to šlo o vyrovnání a tím o postup, tak bych si na ni troufla i v NSR. Podobný stav, tedy 2:2, by i po prodloužení znamenal postup!“

     Je nutné připomenout, že ženy tehdy hrály podle poněkud jiných regulí. Pakliže by střetnutí v Kaiserslauternu skončilo nerozhodně, utkání by se prodlužovalo. Nezměnilo by se nic v nastaveném čase, teprve potom by přicházelo ke slovu pravidlo o dvojnásobné hodnotě branek ze soupeřova hřiště.

      Na dotaz, zda zlobí ženy na hřišti rozhodčí, odpověděla: „Méně než muži! Pamatuji se jen na jedno vyloučení. Nikoli v reprezentaci, ale při ligovém utkání Rudé hvězdy. Už je to dávno, ale stejně raději nebudu jmenovat.“

     V podzimní části skončila Rudá hvězda Karlovy Vary až na pátém místě, a to v té době nikdo nepamatoval. Vysvětlení poklesu výkonnosti bylo hned několik. Hráčka Vrbová-Fridrichová čekala v té době přírůstek do rodiny, na ratolest se těšila také Chmelová. Pro pracovní vytíženost Kostílková nastoupila jen k několika utkáním, a tak všechny tři hráčky citelně chyběly. Nebylo tak divu, že se týmu tolik nedařilo. Vždyť hráčky chyběly i v reprezentaci. Tam byla parta děvčat výborná a nehrálo se na odlišnou klubovou příslušnost. Mezi nejtemperamentnější hráčku patřila Alena Nováková a hned po ní to byla její sestra Alena Paolettiová. Opravdovou kapitánkou byla Eva Haniaková ze Slavie, s níž Jarka Farmačková hrála ve stoperské dvojici a velmi dobře se obě doplňovaly. Haniaková chodila na vysoké míče, Farmačková při své výšce 165 centimetrů na ty nižší.

     V západní Evropě se již hrálo profesionálně, a tak například Hana Tricariová hrála italskou ligu a jezdila z Itálie reprezentovat ČSSR. Na takovou štaci ale Jarka Farmačkový nepomýšlela, a jak sama řekla: „Fotbalistky na rozdíl od fotbalistů do zahraničí neodcházejí. Hana působí v Itálii díky tomu, že jejím manželem je italský občan.“

Alena Chmelová a Jarka Farmačková se zasloužily o postup našich fotbalistek do čtvrtfinále mistrovství Evropy. V kvalifikační skupině naše reprezentantky ani jednou neprohrály a získaly 12 bodů s poměrem branek 10:3.