Slavná historie Rudé hvězdy Cheb - 5. díl

Pro Hraničář píše bývalý brankář RH Josef Kähs

     Po prvních dvou jarních kolech, která zvětšila náskok před Baníkem Sokolov na tři body, začali naší příznivci hovořit o II. lize jako o zcela jasné záležitosti. Neměli jsme jim to za zlé, měli k tomu své opodstatněné důvody dané naším umístěním v tabulce, ale mám dojem, že ta hlavní příčina byla úplně jiná. Potřebovali nutně nějaký účinný lék, hojivý balzám na svoje pocuchané „fotbalové nervy“, které neděli co neděli dostávaly svůj pravidelný příděl. I když několik desítek nejvěrnějších doprovázelo vojáky i v utkáních venku a na vlastní oči sledovalo těch těžkých devadesát minut boje, nebylo málo těch, kteří na procházce s rodinou, na chatě, u vody, bedlivě sledovalo ručičky svých hodinek a po takto odehraném utkání si hlasitě oddechlo. Nevěděli sice výsledek, ale pevně věřili, že Cheb je zase krůček blíže k fotbalové lize.

     Byla to těžká utkání, každý soupeř i kterému „o nic nešlo“ toužil po našem skalpu, ale stále jsme odolávali. V pátém kole jsme nazdili na svoji jmenovkyni Duklu Tábor, Zápas se hrál na neregulérním terénu a žádný z našich hráčů na něj rozhodně rád nevzpomíná. Zásluhu na tom měl rozhodčí, tak jednostranně vedených utkání jsem sehrál jen velmi málo. Během II. poločasu potrestal naše mužstvo nejméně deseti trestnými kopy z hranice velkého čtverce, v závěrečném náporu domácích prodloužil zápas o plných osm minut, ale to všechno bylo málo. Odjížděli jsme z Tábora se ziskem jednoho bodu za výsledek 1:1.

     V týdnu jsme vyhráli přátelské utkání se Škodou Plzeň A 2:0 a v neděli rozdrtili Iglu České Budějovice 7:1.

     Na své si přišli příznivci dobré kopané 17. května, kdy se v rámci setkání vojenské mládeže hrálo přátelské střetnutí s Duklou Praha. I když hosté z důvodu reprezentace nepřijeli v kompletní sestavě, mělo utkání výbornou úroveň a výsledkem 3:3 plně uspokojilo 5200 diváků. Pro zajímavost uvádíme sestavy:

Dukla Praha: Petráček, Klaboch, Čadek, Dvořák, Packert, Rödr, Pěnek, Mráz, Navrátil, Vacenovský, Jelínek

RH Cheb: Kähs, Tomík, Šolín, Javorský, Krema, Matyáš, Kratochvíl, Ungr, Gögh, Šimek, Martinkovič.

     Následovalo další mistrovské utkání, a to v Humploci, Tamější horká půda znásobená bojem o záchranu stavěla domácí do role favorita. Nám se však podařil husarský kousek, když jsme v rozmezí od 18. – 21. Minuty nastříleli soupeři tři branky a tím rozhodli utkání. Zvítězili jsme 5:2 a od II. ligy nás dělilo pouhých devadesát minut boje.

     Tímto utkáním bylo střetnutí s RH Sušice na hřišti v Poohří. Mocně povzbuzovaní, jsme se od prvého hvizdu do svého soupeře doslova zakousli. Lavinovitým útokům se hosté bránili všemi možnými prostředky – hrubosti nevyjímaje. Na tu nakonec doplatili zásluhou svého brankáře, který dokázal v kopané dosti ojedinělou věc – rozhodčí mu za jeho zákroky během utkání odpískal dva pokutové kopy (jeden nebyl proměněn). Konečný výsledek 3:0 je v kronice fotbalového oddílu zapsán zlatými písmeny. Přestože do konce soutěže zbývala ještě tři kola, v Chebu už byl fotbalový svátek. Rudá Hvězda si zajistila v příštím ročníku účast ve II. lize.

Tak se radovali hráči RH po vstřelení každé branky na své cestě do II. ligy. Na snímku šťastný střelec Gögh v objetí svých spoluhráčů v utkání s Lokomotivou České Budějovice