Kdo nezná minulost svého klubu, těžko pochopí, jak velkou má historii
Zapomenutý fotbal v Karlovarském kraji
První kapitola života Antonína Honomichla je ryzím příběhem z éry „fotbalu pro radost“, kdy se talent nebrousil v akademiích, ale na prašném hřišti u břehu Střely. Je to příběh o klukovském nadšení, které se z plaské škváry probojovalo až na ligové stadiony. Začíná u tří bratrů s jedním společným snem.
Antonín Honomichl, který se narodil 13. června 1928, strávil ve fotbalovém klubu v Plasích neuvěřitelných 11 let (1935–1946). Klub, který v roce 2023 oslavil 100 let své existence, byl pro rodinu Honomichlových středobodem vesmíru. Antonín jako poctivý dříč prošel všemi stupni. Od žáčků, kde se učil první kopy, přes dorost, až po „áčko“ mužů. Jeho domovem byl fotbalový klub, kde mu stáli po boku bratři Josef a Vladimír.
Zatímco Antonín vynikal svou vytrvalostí, jeho bratr Josef se v plaském dresu stal postrachem všech okolních brankářů. Josef, který později odehrál 73 ligových zápasů, byl v Plasích považován za „fotbalového boha“. Právě jeho schopnost obejít několik hráčů a chladnokrevně zakončit vedla k tomu, že fanoušci a spoluhráči začali po zápasech v místních hostincích zpívat píseň, která se stala oficiální hymnou.
Právě v tomto období vznikl Antonínův unikátní zvyk. V dobové kronice byste našli černobílé snímky, ale Antonín chtěl víc – chtěl uchovat barvu vítězství. Své fotografie z plaského období si vlastnoručně dobarvoval, aby růžovočerné dresy a sytě zelená tráva v jeho albu nikdy nevybledly.
Odchod bratrů do velkého fotbalu v SK Plzeň nebyl koncem, ale začátkem jejich nesmrtelnosti v rodném městě. Zanechali po sobě odkaz, který je v srdcích fanoušků pamětníků a místních fotbalových patriotů přítomen dodnes – a to nejen v kronikách, ale především v hrdlech fanoušků.
Tato píseň byla složena na počest fotbalového umění Josefa Honomichla. Stala se symbolem vítězství a sounáležitosti celého klubu a dodnes zní kabinou po každém úspěšném utkání.
Text hymny se v průběhu desetiletí mohl v detailech drobně měnit podle aktuálních generací hráčů, ale jádro oslavující umění Honomichlů zůstává neměnné.
„Zelená je tráva, fotbal to je hra,
když se v Plasích vyhraje, to je paráda.
Honomichl kličku dá, divák jenom zajásá,
naše barvy modrobílé, to je naše krása!“
Slova hymny dodnes připomínají éru, kdy tři bratři z jedné rodiny táhli místní klub a snili o velké lize, do které se nakonec všichni tři – každý po své ose – probojovali.
