Jaromír Vydra – kapitola první: Legenda o malém brankáři

     Ačkoliv v žákovských kategoriích SK Hanácké Slávie Kroměříž působil už od roku 1942, zlomový okamžik přišel až po válce. Právě v roce 1946 se dočkal své první oficiální registrační průkazky. Pro třináctiletého kluka to byl tehdy splněný sen – konečně byl „papírově“ právoplatným fotbalistou Slávie Kroměříž. Cesta k ní však nebyla vůbec snadná.

     Malý Jaromír musel prokázat obrovskou tvrdohlavost. Jeho touha postavit se mezi tyče narážela na předsudky trenérů, pro které byl na brankáře příliš malého vzrůstu. Vydra své odmítnutí z branky často proplakal, ale právě tato raná křivda v něm zažehla motor, který ho později dovedl až do ligy. Historka o tom, jak malý Jaromír plakal, protože ho kvůli výšce nechtěli pustit do branky, se v Kroměříži stala takřka lidovým vyprávěním o sportovní vůli. Pamětníci ho popisují jako kluka, který si své místo mezi tyčemi doslova vyvzdoroval.

Jaromít Vydra je třetí zleva v dolní řadě

     Registraci získal v době, kdy se klub teprve vzpamatovával z válečných ran. Poté, co musel Jaromír s týmem trénovat v azylu v Podzámecké zahradě, protože hřiště Rejdiště okupoval wehrmacht, byl návrat na domácí trávník v roce 1945 a následná registrace v roce 1946 symbolem nového začátku.

     Tento skromný start v Kroměříži položil základy neuvěřitelné kariéry, která trvala přes šedesát let a vynesla mu zápis do Knihy českých rekordů jako nejstaršímu hrajícímu fotbalistovi.