Dušan Uhrin: Jedna sezóna ve Varech, která zůstala v paměti

     Uhrin patřil mezi ty, kteří si dovedli vážit kolektivu. Nebyl typem okázalé hvězdy, spíš hráčem, jenž držel tým pohromadě. A právě v Karlových Varech začal sbírat zkušenosti, které později zužitkoval jako trenér – schopnost vidět hru v souvislostech a cit pro práci s lidmi.

     Sám na Vary vzpomínal s respektem a nostalgií. Připomínal spoluhráče, kteří tvořili silnou generaci karlovarské Slavie: éru Feureisla, Honomichla, Matějčka, Biebla, Vydry… jména, která tehdy mluvila sama za sebe a dodnes mají v lázeňském fotbale svůj zvuk. Byla to doba, kdy se hrálo po boku výjimečných fotbalistů, ale bez zbytečného pozlátka – s důrazem na tým a poctivý výkon.

     Uhrin si také posteskl nad tím, že někteří z nich, jako například Biebl, odešli do zahraničí dřív, než se o nich mohlo doma mluvit jako o velkých talentech. Přesto právě tito hráči spoluutvářeli prostředí, které mladému Uhrinovi ukázalo, jak důležitá je kontinuita, atmosféra v kabině a vzájemný respekt.

     Karlovy Vary pro něj nebyly jen přestupní stanicí. Byla to škola fotbalu i života. Město, kde se potkával lázeňský klid s tvrdou realitou hřišť, kde se hrálo na podzim v blátě a na jaře s nadějí. Právě tady pochopil, že fotbal se nehraje jen na špici tabulky, ale především pro fanoušky.

     Když se později stal uznávaným trenérem, vedl Cheb, Spartu či reprezentaci, zůstával v jeho pohledu na hru kus této zkušenosti. Kus Karlových Varů. Kus Slavie.

Jedna sezóna v lázeňském dresu možná nezaplní statistiky, ale zaplnila vzpomínky. A ty jsou někdy víc než čísla.