Antonín Honomichl - kapitola druhá: Když Antonín pálil za dorostence SK Plzeň

     Historie plzeňské kopané není jen o dospělých soutěžích. To, že měl klub SK Plzeň každým rokem vynikající dorost, dokládají fakta z let před druhou světovou válkou. Pod taktovkou vedoucího p. Andrlíka se z plzeňských mladíků stal postrach celého regionu.

     Vzestup týmu byl postupný a systematický. Zatímco v roce 1933 skončil dorost SK Plzeň v mistrovství na třetím místě, o rok později už bral stříbro. Absolutní vrchol přišel v roce 1937, kdy se mužstvo stalo dorosteneckým mistrem západočeské župy.

     Téhož roku Plzeňští sahali po celostátním úspěchu, když se probojovali až do semifinále o mistrovství Čech. Tam je sice vyřadil silný Rakovník, ale v jeho dresu tehdy nastupovala jména, která se později stala legendami – hráči jako Ronc, Bozděch, Kluc, Diepold nebo Mutínský.

     S příchodem okupace a včleněním dorostenců do Kuratoria zájem o kopanou na čas ochabl. Fotbalový duch v Plzni se však nepodařilo zlomit. Ihned po skončení války se k dorostu postavili zkušení pracovníci klubu, pánové Ubry a Zaradič.

     Těm se v rekordně krátkém čase podařilo vybudovat mužstvo s nejvyššími ambicemi. Nový tým, složený z mladých a dravých hochů, tehdy vstupoval do soutěže s jasným cílem: získat mistrovský titul. Tajemstvím jejich úspěchu byl tehdy pověstný „kamarádský duch“, který v kabině vládl.

     Plzeňský fotbal v minulosti neformovaly jen velké hvězdy, ale i silné rodinné příběhy. Jedním z nich je i vzestup bratrů Honomichlových, kteří svou cestu za slávou zahájili v amatérském klubu SK Plasy, aby se postupně stali oporami tehdy divizního celku SK Plzeň.

     Vše začalo přestupem nejstaršího z bratrů, Josefa Honomichla. Ten přišel do Plzně jako nadějný obránce z Plas, a svými výkony na hřišti brzy umlčel všechny pochybovače. Díky své píli a neústupnosti se vypracoval v jednoho z nejlepších defenzivních hráčů v celém kraji. Jeho úspěch otevřel dveře i jeho mladším sourozencům.

     Prostřední z bratrů, Antonín, na sebe nenechal dlouho čekat. Svůj talent začal naplno rozvíjet v plzeňském dorostu, kde exceloval na levém kraji zálohy i v útoku. Že nejde jen o „příslib do budoucna“, dokázal už při několika startech za první mužstvo v divizi, kde se uvedl ve velmi dobrém světle.

     Posledním dílkem do rodinné skládačky se stal nejmladší Láďa. Přestože mu v době přestupu do Plzně bylo pouhých patnáct let, odborníci mu předpovídali velkou budoucnost. Oproti svým starším bratrům měl totiž jednu zásadní výhodu – byl to rozený obounohý fotbalista, schopný nastoupit na jakémkoliv postu.

     Fanoušci SK Plzeň se tak mohli ve své době těšit na unikátní pohled. Možnost, že se v jednom dresu a v jedné sestavě potkají všichni tři bratři Honomichlové, nebyla jen snem, ale reálnou perspektivou tehdejšího týmu. Rodinná souhra a talent z Plas se staly důležitou kapitolou v historii klubu.

Antonín Honomichl v horní řadě první zprava

    Plzeňská Slavia uspořádala na svém hřišti tradiční dorostenecký podnik, který provázela směs sportovního zápalu i pietní atmosféry. Turnaj šestic, hraný na polovičním hřišti, se stal oslavou fotbalového umu, ale byl částečně poznamenán tragickou zprávou o úmrtí věrného člena slavistických řad, tehdy teprve 25 letého hráče a funkcionáře Jardy Klíra. I přes nepřízeň počasí se však na trávníku odehrávaly boje, které ukázaly dominanci jednoho celku.

     Mužstvo SK Plzeň, jehož oporou byl i nadějný Antonín Honomichl, prošlo turnajem s naprostou převahou. Tým prokázal neuvěřitelnou defenzivní i ofenzivní vyváženost – během celého turnaje neobdržel od svých soupeřů ani jedinou branku.

Antonín Honomichl první zprava

     Honomichl, který v této éře platil za jednoho z nejlepších střelců dorostu, pomohl týmu k hladkému postupu. Poté, co SK Plzeň postoupil z prvního kola bez boje (soupeř ze Sulkova se nedostavil), se naplno rozjel v semifinále, kde deklasoval Doubravku jasným výsledkem 5:0.

     Ve finále se dorostenci SK Plzeň střetli se Slavojem Štěnovice. Přestože šlo o vrchol celého podniku, plzeňští mladíci si zachovali chladnou hlavu a díky disciplinovanému výkonu zvítězili 2:0.

     Pro Antonína Honomichla i jeho spoluhráče byl tento triumf dalším potvrzením jejich formy. Právě tyto turnaje v šesticích, vyžadující rychlost a technickou preciznost na malém prostoru, brousily talent hráčů, kteří se později stali legendami plzeňského fotbalu a prosadili se i v ligovém „áčku“.

     V historii plzeňského fotbalu najdeme sezony, které se do kronik zapsaly zlatým písmem. Jednou z nich byla i ta, v níž dorostenci SK Plzeň drtili jednoho soupeře za druhým, a jejich jména znal v kraji snad každý fanoušek. Mezi těmito mladými talenty zářila jedna postava obzvlášť jasně – Antonín Honomichl.

Antonín Honomichl v horní řadě druhý zleva

     Antonín nebyl jen „jedním z mnoha“. V týmu, který v mistrovství západočeské župy nenašel přemožitele a z devíti zápasů vytěžil neuvěřitelné skóre 85:8, tvořil Honomichl samotné jádro ofenzivní síly. Byl pevnou součástí základní jedenáctky, která po boku hráčů jako Nutil nebo Tytl předváděla fotbal, na který se nezapomíná.

     Jeho přínos nebyl jen v technice, ale i v neuvěřitelné stabilitě. Celý tým tehdy odehrál sezonu prakticky v jedné neměnné sestavě, což svědčilo o obrovské fyzické připravenosti a soudržnosti, kterou Antonín zosobňoval.

Antonín Homomichl v horní řadě třetí zleva

    Pokud bychom hledali důkaz o jeho kvalitách, stačí se podívat do statistik. V sezoně, kdy dorost SK Plzeň nasázel v celkem 28 zápasech ohromujících 174 branek, se Antonín Honomichl stal druhým nejlepším střelcem týmu. Se svými 38 přesnými zásahy kryl záda pouze fenomenálnímu Nutilovi.

     Honomichlovy góly byly klíčové – ať už šlo o demolice soupeřů jako Dobřany 15:1, či Slavia 12:0, nebo o vypjaté bitvy v celostátním mistrovství proti Olympii Zdice či SK Kročehlavy.

Antonín Honomichl v horní řadě čtvrtý zleva

   Přes Antonínův střelecký apetit skončila tato jízda hořkosladce. Poté, co mužstvo vybojovalo nadějný výsledek v Hradci Králové (3:2), přišla na domácím hřišti jediná porážka v roce (2:3). O postupu do finále mistrovství Čech tak musel rozhodnout krutý los, který k plzeňským nadějím nebyl milosrdný.

     I tak ale Antonín Honomichl zůstává symbolem doby, kdy SK Plzeň vychovával borce, kteří se nebáli nikoho a na hřišti nechávali duši.