Kdo nezná minulost svého klubu, těžko pochopí, jak velkou má historii
Zapomenutý fotbal v Karlovarském kraji
Příběh pana Vydry je důkazem, že velká kariéra může začít úplně prostě. Představte si kluka, co u baráku hodiny a hodiny chytá obyčejný tenisák, zatímco sousedi jen nechápavě kroutí hlavou. Už v žácích ho ale osud postavil mezi tři tyče, když týmu odešel brankář. Sám přiznává, že ty začátky byly pořádně tvrdé, ale právě tam se zocelil.
V roce 1946 se už jako nadějný gólman stěhoval do Karlových Varů. V lázeňském městě chytal dorosteneckou ligu za tým Osvobození, ale osud ho tam nenechal dlouho. Po dvou letech se stěhoval znovu, tentokrát zakotvil ve Zlíně. A právě ve Zlíně přišel ten pravý zlom.
Tady pan Vydra ukázal neuvěřitelnou píli. Zatímco se poctivě učil strojařině, na hřišti se stal oporou místního týmu ZPS Gottwaldov. To, co se jim tehdy podařilo, se zapsalo do historie – s celou partou to dotáhli až k vítězství v moravské lize. Byl to obrovský úspěch, který potvrdil, že tenhle kluk s tenisákem v rukou má v sobě něco výjimečného.
Dorost ZPS Gottwaldov z roku 1950. Jaromír Vydra uprostřed nad ležícím hráčem.
Dorost Spartaku Gottwaldov z roku 1952 jako mistři Moravy. Jaromír Vydra třetí zleva ve spodní řadě.
Tato spanilá jízda zlínským fotbalem ho v roce 1953 vystřelila až do reprezentace. V juniorském výběru Československa pak stál bok po boku takovým legendám, jako byli Přáda, Kadraba nebo Dolinský. Pro pana Vydru to byla zasloužená odměna za všechny ty roky dřiny, které začaly u jedné obyčejné zdi.
Fanoušci na novém stadionu Spartaku Gottwaldov
Představte si tu atmosféru – píše se rok 1953 a celá Opava žije fotbalem. Na stadion Baníku dorazilo neuvěřitelných 6 000 diváků, což byl na tehdejší dobu absolutní rekord. Všichni byli zvědaví na souboj domácího týmu s elitním výběrem československé juniorské reprezentace. A právě v tomto prestižním výběru nechyběl ani Jaromír Vydra.
Zápas to byl nesmírně dramatický. I když byli junioři technicky vyspělejším týmem, domácí Opava do hry vložila neuvěřitelnou bojovnost a srdce. Skóre se přelévalo z jedné strany na druhou – junioři se ujali vedení díky Balažíkovi, ale domácí dokázali srovnat a po přestávce dokonce z penalty strhli vedení na svou stranu. Nakonec to byl legendární Dolinský, kdo sedm minut před koncem zachránil reprezentaci remízu 2:2.
Dobové noviny mluví jasně. Přestože se v útoku juniorům občas nedařila souhra, defenziva stála na pevných základech. Článek vyzdvihuje, že nejlepšími hráči celého reprezentačního výběru byli právě oba brankáři – Fabry a Jaromír Vydra.
Byl to pro něj obrovský moment. Stát v bráně s lvíčkem na prsou, čelit tlaku zaplněného stadionu a po zápase slyšet, že patřil k tomu nejlepšímu, co československý juniorský fotbal nabízel. Vedle jmen jako Kadraba nebo Dolinský se Jaromír Vydra neztratil – naopak ukázal, že ta dřina s tenisákem u zdi měla svůj hluboký smysl. Právě v Opavě tehdy všem dokázal, že do národního týmu právem patří.
Jaromír Vydra v juniorském reprezentačním dresu v zápase na Strahově
