Dva různé fotbalové příběhy jednoho města

     Fotbalisté VTJ Karlovy Vary, přezdívaní „vojáci“, zaznamenali už na jaře výrazné zlepšení. Během léta trenér Karel Matějček doplnil kádr a podařilo se mu vytvořit silné mužstvo, patrně nejsilnější za poslední tři roky. Tým se díky tomu pohyboval po většinu podzimu v horní části tabulky a dlouho patřil mezi nejlepší celky soutěže.

     Velkým rozdílem oproti předchozí sezoně byla především ofenziva. Zatímco loni vstřelili Karlovarští za patnáct kol pouhých sedm branek, letos se jejich střelecká produktivita výrazně zvedla. Mužstvo dalo už během podzimu 27 gólů a patřilo k nejútočnějším týmům skupiny.

     Vojáci se prezentovali atraktivním útočným fotbalem, který přitahoval i diváky. Na domácí zápasy v Tuhnicích přišlo během sedmi utkání celkem 4300 lidí, tedy v průměru přes šest stovek na zápas. Největší návštěvu přilákal duel s juniorkou RH Cheb (1100 diváků) a tradičně také karlovarské derby.

     Na hřišti se Karlovarští dokázali prosadit proti řadě soupeřů. Dařilo se jim doma například proti Kompresorům Praha, US Praha, Lokomotivě Kladno či Aritmě Praha. Dobré výkony podali také venku v Litvínově nebo v Roudnici. Největší vítězství podzimu zaznamenali ve čtvrtém kole, kdy rozdrtili US Praha 8:1.

     Opory mužstva tvořili především obránci Kramár a Matoušek, v záloze Demjanovič, Litoš a Mejdr a v útoku Sivák, Timko a Školka. Právě posledně jmenovaný byl s dvanácti góly nejlepším střelcem týmu a zároveň se stal spolu s teplickým Chalupníkem nejlepším kanonýrem celé skupiny.

     Přestože závěr podzimní části přinesl určité zakolísání, trenér Matějček mohl být s vystoupením svého týmu spokojený. Vojáci totiž dokázali držet krok s nejsilnějšími soupeři a jejich bodová ztráta na čelo nebyla velká. Do jarní části tak vstupovali s ambicí zůstat mezi nejlepšími.

     Zcela jinou výchozí pozici měla Slavia PS Karlovy Vary. Tradiční klub se po dvouletém působení v krajském přeboru vrátil do divize jako nováček. Navíc nastupoval prakticky se stejným kádrem, který hrál nižší soutěž, a ještě oslabeným o jednoho z klíčových hráčů – Sedláčka, jenž měl povoleno hostování v Chomutově. Kvůli zranění však nakonec většinu podzimu nehrál a do Slavie se v průběhu sezony vrátil.

     Cíl slavistů byl proto od začátku skromný – především se v soutěži udržet. Z tohoto pohledu lze deváté místo po podzimní části hodnotit jako solidní výsledek. Zajímavé přitom bylo, jakým způsobem ho Slavia dosáhla.

     Z celkových čtrnácti bodů totiž získala pouhých pět na domácím hřišti, zatímco devět bodů přivezla ze zápasů venku. Jinými slovy – paradoxně se jí více dařilo na stadionech soupeřů než před vlastními diváky. Doma předvedla opravdu přesvědčivý výkon prakticky jen v jediném utkání, kdy porazila Králův Dvůr 3:0. Jinak většinou body ztrácela.

    Přesto se Slavia dokázala v konkurenci zkušenějších týmů udržet v klidném středu tabulky. Pro nováčka soutěže to byl důkaz, že i s omezenými možnostmi lze v divizi obstát.

     Podzimní část soutěže tak přinesla dva odlišné příběhy karlovarského fotbalu. Armádní VTJ Karlovy Vary se díky posílenému kádru zařadilo mezi nejlepší týmy skupiny a předvádělo útočný fotbal, který přitahoval diváky. Naproti tomu Slavia PS Karlovy Vary jako nováček bojovala především o jistotu udržení a nakonec se usadila ve středu tabulky.

     Oba kluby však ukázaly, že Karlovy Vary mají v divizní soutěži pevné místo – a že jarní část může přinést ještě další zajímavé kapitoly jejich společného fotbalového příběhu.

No a jak to v jarní části v roce 1986 dopadlo? Timko se rozloučil čtyřmi góly a VTJ Karlovy Vary slavila postup do II. národní ligy

      Karlovarský stadion zažil v červnové sobotě roku 1986 chvíle, na které fanoušci budou ještě dlouho vzpomínat. Příjemné téměř letní počasí vytvořilo ideální kulisu pro zápas, který se nakonec proměnil v oslavu velkého úspěchu. Fotbalisté VTJ Karlovy Vary totiž rozdrtili Králův Dvůr jednoznačně 7:1 a stvrdili tím postup do II. národní fotbalové ligy.

     Už od úvodních minut bylo jasné, že domácí chtějí rozhodnout rychle. Hráči nastoupili koncentrovaně, sebevědomě a s chutí. Brzy převzali iniciativu a hosté se jen těžko bránili rychlým kombinacím a důrazu ve vápně. První branky tak na sebe nenechaly dlouho čekat a stadion začal postupně propadat euforii.

     Hlavní postavou večera se stal útočník Timko. Ten se s karlovarským publikem rozloučil ve velkém stylu – vstřelil hned čtyři branky a předvedl výkon, na který budou fanoušci ještě dlouho vzpomínat. Dvakrát se trefil už v prvním poločase a další dvě branky přidal po změně stran.

     Když Timko krátce po přestávce zvyšoval, bylo prakticky rozhodnuto. Domácí hráči hráli s lehkostí a chutí, zatímco hosté jen těžko hledali odpověď. Karlovy Vary dál tlačily a postupně přidaly další branky. Skóre se nakonec zastavilo na jednoznačných 7:1.

     Zápas měl ale ještě jeden silný moment. Po závěrečném hvizdu zaplnila hřiště radost. Fanoušci bouřili, hráči se objímali a trenér Matějček byl svými svěřenci symbolicky vyhozen nad hlavy. Byla to spontánní oslava práce celého týmu, který během sezony předváděl stabilní a kvalitní výkony.

     Postup do II. národní ligy byl pro karlovarský fotbal obrovským úspěchem. Tým dokázal projít sezonou s výbornou formou, silným kolektivem a také s podporou věrných fanoušků, kteří byli slyšet po celý zápas.

     Ta památná sobota tak nebyla jen dalším utkáním na konci sezony. Byla to tečka za jednou úspěšnou kapitolou a zároveň začátek nové výzvy. Karlovy Vary se vrátili mezi elitu.