Kdo nezná minulost svého klubu, těžko pochopí, jak velkou má historii
Zapomenutý fotbal v Karlovarském kraji
Pojďme se společně vrátit do sezóny 1986–87, kdy se v československém ženském fotbale začalo dít něco nevídaného. Zatímco léta byla nejvyšší soutěž doménou pražských rivalů Sparty a Slavie, najednou se na scéně objevil ambiciózní vyzyvatel ze západních Čech – RH Karlovy Vary. Zde je příběh týmu, který tehdy rozvířil vody a ukázal, že fotbal se dá hrát srdcem i v amatérských podmínkách.
Když začínala sezóna, málokdo čekal, že karlovarské hráčky s "lvíčkem" na prsou budou pro pražská "S" rovnocenným soupeřem. Ale stalo se. Po první polovině sezóny se Karlovy Vary vklínily přímo mezi vršovické velikány. Trenér vedoucího týmu Slavie, Josef Duchek, tehdy musel uznat: "Mezi příjemná překvapení patří skvělá forma Karlovaraček. Upoutaly moderním fotbalovým projevem a na jaře budou patřit mezi největší soupeře."
Úspěch nebyl náhodný. Tým zářil už v přípravě. V Maďarsku remizoval se silnou Femina Budapešť 4:4, vyhrál silně obsazený turnaj v hlavním městě Maďarska a v Hradci Králové. V domácích mistrovských zápasech sypaly soupeřkám góly, kdy fotbalistky Ruzyně a Třebotova by mohly vyprávět o šestibrankových přídělech. Se Slavií Praha prohrály 4:1 a doma remizovaly 1:1. S úřadujícím mistrem Spartou Praha prohrály v prvním zápase 2:3, aby v tom druhém vyhrály v poměru 3:1.
Příběh těchto žen je fascinující i mimo trávník. Nebyly to profesionálky, ale nadšenkyně, které fotbalu obětovaly vše. Hráčky se sjížděly z celého kraje. Z Klášterce, Kynšperka, Mariánských Lázní nebo Ostrova. Obránkyně Rechová například jela jako učitelka se školou v přírodě až k Jihlavě, a aby stihla zápas, sedla do vlaku, zápas odehrála a hned se zase vrátila zpět, a samozřejmě za své. Zatímco v mužském fotbale se točily peníze, tyto dívky si samy praly dresy, čistily kopačky a v šatnách jim často nefungovalo ani topení. Na cestovné a jídlo dostávaly pouhých 10 Kč.
Tým se musel prát i s nečekanými potížemi. Brankářská jednička Ivana Malá odešla na mateřskou dovolenou a mezi tyčemi musela zaskakovat hráčka z pole. Třebaže se snažila, obdržela 13 gólů z celkových 14 střel pod břevno. Situaci zachránil až příchod Dlouhé z Plzně, jejíž výkony byly tak ohromující, že si okamžitě vysloužila pozvánku do reprezentace.
A nebyla sama! Trenér národního týmu Pavel Gencer nominoval na soustředění týmu ČSSR ve Vlašimi ve dnech 27. – 30.11. hned šest karlovarských hráček: Janu Dlouhou, Evu Rechovou, Janu Farmačkovou, Hanu Vrbovou, Alenu Chmelovou a Janu Kostílkovou. Nominace lákavá, protože v roce 1987 se mněl československý celek poprvé účastnit kvalifikačních bojů ME. To byl jasný důkaz, že v Karlových Varech se hraje špičkový fotbal.
V pozadí úspěchu stál trenér Petr Pastor, bývalý hráč karlovarské Slavie, který do týmu vnesl disciplínu a systém. V karlovarské Slavii působil jako žáček a dorostenec. V letech 1955/1957 vojákoval v Táboře a Písku a odskočil si na rok do Mariánských Lázní, načež se vrátil do svého mateřského oddílu, kde oblékal druholigový dres do roku 1964. Hrával i za Starou Roli a sedm let vedl v Drahovicích žáky. Pod jeho vedením se zformoval kolektiv s věkovým průměrem 26,5 roku. Do zápasů nastupovaly v sestavě Dlouhá – Rechová, Farmačková, Ulrichová, Bedeczová – Moltašová, Vrbová, Rohlová, Monika Bílá – Chmelová, Kostílková. Střídaly Smoligová, Knihiarová, Kováčová, Alena Bílá a Freitagová. V té době patřily mezi nejzkušenější hráčky Moltašová, Farmačková, Chmelová a Rechová. Předsedou oddílu byl Ondrej Redík, vedoucími Jaroslav Kvapil a František Hluichý.
Plány na jaro 1987 byly odvážné. Tým čekaly turnaje v Budapešti a Luganu, ale hlavním cílem byl domácí titul. Všichni věřili, že pokud se trošku zlepší podmínky, zaútočí fotbalisty RH Karlovy Vary na titul. V té době se to jinému celku než Spartě a Slavii nepovedlo!
