Zažloutlé řádky a živé sny, kdy fotbal spojil Kosmovou

     Byla to doba, kdy se všechno dělalo tak nějak společně. Když se v roce 1969 slavilo pět let kopané v Kosmové, nebyla to jen sportovní událost. Byla to slavnost sousedství, přátelství a víry, že i malá obec může mít velké sny. Na hřišti se tehdy potkávali místní kluci s hosty zdaleka – dokonce i s týmem z Bulharska. Pro mnohé to byl první dotek se světem za hranicemi, první důkaz, že jejich úsilí má přesah.

     Vzpomínky se vracejí k těm, kteří stáli na začátku. K lidem, co neváhali přiložit ruku k dílu, když bylo potřeba vyrovnat terén, natřít branky nebo prostě jen přijít fandit. Jména dnes zní jako ozvěna minulosti, ale tehdy znamenala jistotu, že se věci podaří. Byli to muži, kteří po práci neváhali obléct dres, i když už jim dávno nebylo dvacet. Kopaná tu byla založena ještě za JZD za vydatné podpory Kocandy, Kunžáka a Jeřábka.

     Fotbal v Kosmové nebyl samozřejmostí. Byly roky, kdy chyběli mladí hráči a na hřiště nastupovali ti, kteří už měli životní zkušenosti hluboko vepsané do tváří. Registrovali se tak hráči starší třicet let. Dnes patří těm, kteří v těch dobách pomohli, jako Charousek, Štěpánek, Špiroch, Páník, Reihon, velké díky. A přesto se hrálo dál. Ne pro výhry, ale pro radost, pro pocit sounáležitosti, pro nedělní odpoledne, kdy se celá obec sešla u lajny.

     Pak přišly úspěchy. Druhé místo ve čtvrté třídě v ročníku 1968/1969, naděje na postup v příštím ročníku, a víra v trenéra, který dokázal tým stmelit. Hřiště se postupně proměňovalo – nové kabiny, upravený trávník, detaily, na které byli všichni hrdí. Nebylo to jen sportoviště. Bylo to místo setkávání, kde se řešily starosti i radosti, kde se po zápase tančilo a zpívalo.

     A právě to je možná to nejcennější, co nám ten starý článek připomíná. Že fotbal byl tehdy víc než hra. Byl mostem mezi lidmi, důvodem sejít se, pomoci si a být spolu.

     Dnes už možná mnozí z těch, kteří stáli u zrodu, nejsou mezi námi. Ale jejich odkaz žije dál – v každém gólu, v každém potlesku, v každém dítěti, které poprvé vběhlo na hřiště s míčem u nohy. A když se člověk začte do těch vybledlých řádků, uvědomí si, že pět let trvání klubu v roce 1969 nebyl jen začátek. Byl to slib.