Kdo nezná minulost svého klubu, těžko pochopí, jak velkou má historii
ZAPOMENUTÝ FOTBAL - příběhy hráčů, klubů a momentů, na které se nemělo zapomenout
To, co se odehrálo, nemá s podporou klubu nic společného. Násilí, agresivita, ničení majetku nebo útoky na hráče a ostatní fanoušky jsou zcela nepřijatelné a nemají na stadionu ani v jeho okolí žádné místo. Fotbal má spojovat lidi, vytvářet emoce, rivalitu a atmosféru, ale nikdy nesmí překročit hranici lidské slušnosti a bezpečnosti.
Fotbal potřebuje vášeň, rivalitu a hlasité tribuny. Bez nich by ztratil svou atmosféru. Ale vášeň nikdy nesmí přerůst v nenávist. Stadion má být místem, kde se lidé mohou bezpečně bavit bez ohledu na to, komu fandí. Pokud chceme, aby český fotbal měl budoucnost a aby na něj byli lidé hrdí, musíme podobné projevy násilí jednoznačně odsoudit.
Mohlo by se zdát, že podobné výjevy patří pouze do dávné minulosti, kdy byl fotbal méně organizovaný a bezpečnost na stadionech prakticky neexistovala. Jenže události včerejšího derby mezi SK Slavia Praha a AC Sparta Praha připomněly, že démon násilí z fotbalu nikdy zcela nezmizel.
Nepokoje na fotbalových hřištích tehdy v předválečné době nepředstavovaly výjimku, ale téměř běžnou součást zápasů. Emoce často přerůstaly v otevřené konflikty mezi hráči, diváky i rozhodčími a násilnosti se nevyhýbaly ani občanským, ani dělnickým sportovním klubům. Dobový tisk pravidelně přinášel zprávy o rvačkách, útocích na rozhodčí či zásazích policie. Přestože bývají podobné incidenty někdy omlouvány „vypjatou atmosférou“, už tehdy šlo o projevy, které byly pro sport velkou ostudou. Fotbal měl být především soutěží dovedností a fair play, nikoli místem pro násilí, zastrašování a davovou agresi.
Několik dobových příkladů ukazuje, jak vyhrocená atmosféra na stadionech panovala.
Utkání Altrohlau proti DFC Graslitz bylo například ukončeno deset minut před koncem poté, co rozhodčího zasáhl kámen hozený z hlediště. Sudí po zásahu zkolaboval do bezvědomí. Ani duel SB Altrohlau se Spartou Karlsbad, který skončil 2:4, se neobešel bez incidentů – po zápase vypukly na hřišti nepokoje a rozhodčí byl napaden.
K mimořádně dramatické situaci došlo při utkání FFK Falkenau – Drahowitz (1:0). Ve 40. minutě nařídil rozhodčí penaltu proti Drahovicím na samé hranici pokutového území. Rozhodnutí vyvolalo prudké protesty domácího brankáře Löwa, který opakovaně vystoupil proti rozhodčímu. V nastalém chaosu skočil falknovský hráč Fischer na brankáře oběma nohama. Drahovičtí poté utkání na protest ukončili a jejich brankář utrpěl zranění žeber.
Hrubost vůči rozhodčím nebyla ničím neobvyklým. Po zápase ASV Meierhöfen – Rapid Karlsbad (10:0) dobový tisk ironicky poznamenal, že dva hráči Rapidu chtěli nahradit nedostatek fotbalového umění „údernou silou“ vůči rozhodčímu.
Násilí se často přenášelo i do hlediště. V Citicích byli během utkání napadeni domácí diváci hosty z Krajkové, přičemž kamenům neunikl ani autobus. Rozhodčí Weiß z Drahovic nedokázal situaci zvládnout.
Skutečnou hromadnou rvačku přinesl zápas DSK Falkenau – DSK Zwodau (1:2). Po střetu dvou hráčů vtrhli fanoušci Svatavy na hřiště a konflikt se během chvíle změnil v bitku, do níž se zapojilo až sto lidí. Mnozí odcházeli se zraněními a pořádek musela obnovit policie, která provedla několik zatčení. Teprve poté mohlo utkání pokračovat.
Také duel DSK Falkenau – DSV Eger (3:3) provázely výtržnosti. Po vyloučení jednoho z domácích hráčů vnikla část diváků na hřiště a chebský hráč Meier byl doslova ušlapán v davu. Policie zasahovala obušky a rozhodčí Klupp z Karlových Varů musel po celý zápas čelit agresivním protestům publika.
Napětí pokračovalo i po skončení některých utkání. Po zápase DSK Falkenau proti Spartě Karlsbad byli hostující hráči při odchodu ze stadionu uráženi a několik z nich bylo fanatickými domácími příznivci dokonce zbito. Policie musela zjednat pořádek a dobový tisk vyzýval sportovní úřady, aby přiměly kluby budovat pro hostující mužstva bezpečné šatny přímo na stadionech.
Ani rozhodčí neměli jistotu bezpečí. Po utkání DSV Eger – DSK Falkenau (0:1) musela policie doprovodit rozhodčího Weiße z Karlových Varů až na vlakové nádraží, protože hra byla kvůli nepokojům předčasně ukončena.
Do takové doby se přeci nikdo z nás nechce vracet. O to důležitější je si připomínat, že násilí na stadion nepatří — ať už jde o první polovinu 20. století, nebo současnost. Fotbal má spojovat soupeření, vášeň a atmosféru, nikoli strach, agresi a nenávist.
