Kdo nezná minulost svého klubu, těžko pochopí, jak velkou má historii
ZAPOMENUTÝ FOTBAL - příběhy hráčů, klubů a momentů, na které se nemělo zapomenout
Dnes si fanoušek jen těžko představí, jak obrovský význam měl fotbal v padesátých letech pro města, továrny, čtvrti i vesnice. V Karlových Varech tehdy neexistoval jen jeden „hlavní“ klub a několik mužstev kolem něj. Naopak – fotbal žil prakticky v každé části města. Hrálo se na hřištích u fabrik, sokoloven i školních plochách. A zájem byl tak obrovský, že vedle krajských a okresních soutěží se v roce 1955 hrál dokonce přímo v Karlových Varech samostatný městský přebor a městská soutěž.
Právě to dnes působí téměř neuvěřitelně. Vedle krajského přeboru, krajské soutěže, okresního přeboru a okresní soutěže existovaly v Karlových Varech ještě dvě další regulérní fotbalové soutěže. Fotbalová základna byla obrovská a do soutěží se hlásila mužstva z jednotlivých čtvrtí, závodů i vojenských útvarů.
Dobový tisk tehdy psal, že „městský přebor a městská soutěž v kopané“ odstartují za účasti devíti oddílů v přeboru a šesti mužstev v soutěži. Samotné Karlovy Vary měly v roce 1955 hned třináct fotbalových oddílů a další dva týmy – Sokol Květnová a Jiskra Dalovice, se připojily z okresních soutěží. To samo o sobě ukazuje, jak obrovský byl tehdejší hlad po fotbale.
Městský přebor měl velmi pestré složení. Objevovaly se v něm názvy typické pro dobu: Dynamo, Rudá hvězda, Slavoj, Spartak nebo DA Vřídlo a DA Stavař. Fotbal byl tehdy úzce propojen s podniky i odbory. Každá větší továrna chtěla mít vlastní mužstvo a každá městská čtvrť své derby.
Po jarní části roku 1955 vedl městský přebor Slovan Karlovy Vary se skóre 39:7. Na stejném počtu bodů bylo také Dynamo Karlovy Vary C a hned za nimi DA Vřídlo. V tabulce nechyběly ani Spartak Bohatice, Rudá hvězda Karlovy Vary C, Slavoj Doubí nebo Slavoj Rybáře. Městská soutěž měla zase svého jasného lídra – Lokomotivu Karlovy Vary B. Za ní se držely Jiskra Dalovice, Sokol Květnová a Jiskra Dvory.
Právě názvy klubů krásně připomínají tehdejší podobu města. Fotbal se nehrál jen „za Karlovy Vary“, ale za Bohatice, Doubí, Rybáře, Dvory nebo Květnovou. Každá část města měla vlastní identitu, vlastní fanoušky a často i vlastní hřiště. Nedělní zápasy byly společenskou událostí týdne. Na utkání chodili zaměstnanci podniků, rodiny s dětmi i mladí kluci, kteří snili o tom, že jednou budou hrát za první mužstvo.
Padesátá léta byla navíc obdobím masového rozvoje sportu v celém Československu. Fotbal se hrál systémem jaro – podzim a důraz byl kladen na co nejširší zapojení obyvatelstva do tělovýchovy. V Karlovarském kraji měl fotbal silnou tradici už od meziválečných let a po válce zažil další obrovský rozmach.
Z dnešního pohledu je fascinující hlavně šíře tehdejší fotbalové mapy. Dnes bývá problém dát dohromady mužstva i v některých menších obcích, zatímco v roce 1955 existovalo v samotných Karlových Varech tolik týmů, že se hrála samostatná městská soutěž o patnácti klubech rozdělených do dvou úrovní.
Fotbal tehdy nebyl jen sportem. Byl součástí života města. Hrál se po práci a po směnách. Hřiště byla místem setkávání, rivality i hrdosti jednotlivých čtvrtí. Derby mezi Doubím a Rybáři nebo souboje Bohatic s Dynamem měly pro místní obyvatele často stejnou váhu, jako mají dnes profesionální soutěže.
