Když se řekne jméno Antonín Honomichl, mnohým fotbalovým fanouškům z Karlovarského regionu se vybaví jediná věc — úspěch. Ne ten náhodný, postavený na štěstí či silné generaci hráčů. Ale úspěch vybudovaný prací, psychologií a schopností dostat z mužstva maximum právě ve chvíli, kdy ostatní ztráceli víru.
Jeho trenérská cesta připomíná příběh člověka, který kamkoli přišel, zanechal stopu. A často velmi výraznou. Už během první poloviny devadesátých let dokázal s Novou Rolí něco, co tehdy působilo téměř neuvěřitelně. Během tří sezon do roku 1995 vytáhl klub z I. B třídy až do oblastního přeboru. Mužstvo pod jeho vedením nehrálo jen účelně — hrálo s odvahou, disciplínou a vítěznou mentalitou. Fanoušci si rychle zvykli, že jejich tým nechodí na hřiště bránit, ale vyhrávat.
Když Antonín Honomichl v zimě odešel, přišel tvrdý návrat do reality. Tým se začal propadat tabulkou a místo bojů o špičku přišel boj o záchranu. Klub nakonec znovu povolal svého bývalého stratéga — a ten opět dokázal nemožné. Zachránil mužstvo a vrátil mu tvář.
Jenže jeho práce nebyla založena pouze na taktice. Ti, kteří s ním spolupracovali, často mluvili o jeho mimořádném citu pro kabinu. Uměl poznat, kdy hráče povzbudit, kdy zvýšit hlas a kdy naopak mlčet. Nepotřeboval velká gesta. Stačilo pár vět v pravou chvíli a mužstvo se změnilo. Právě tahle schopnost z něj dělala výjimečného trenéra.
Po krátké pauze převzal Starou Roli — tým, který po postupu z okresního přeboru sbíral zkušenosti v I. B třídě. Ambice byly skromné: udržet soutěž. Jenže pod Honomichlovým vedením se klub proměnil v nečekaného lídra. Série bez porážky, dominantní výkony a náskok na čele tabulky vyvolaly respekt po celém regionu.
Mluvilo se o „tajemství Honomichla“. Byla to snad dokonalá taktika? Tvrdé tréninky? Schopnost číst soupeře? Možná od všeho něco. Ale lidé z fotbalového prostředí se shodovali hlavně na jednom — byl výjimečný psycholog. Uměl přesvědčit hráče, že dokážou víc, než si sami mysleli. A právě to často rozhoduje velké zápasy i celé sezony.
Jeho metody prý nebyly složité. Žádné revoluční systémy, žádné velké řeči pro noviny. Jen poctivá práce, důslednost a schopnost vytvořit tým, který držel při sobě. A možná právě v tom spočívá největší kouzlo trenéra Antonína Honomichla.
Nezískával respekt zvýšeným hlasem v kabině, ani funkcí. Získával ho výsledky.