Kdo nezná minulost svého klubu, těžko pochopí, jak velkou má historii
ZAPOMENUTÝ FOTBAL - příběhy hráčů, klubů a momentů, na které se nemělo zapomenout
Když se na konci devadesátých let mluvilo o fotbale ve Staré Roli, nešlo jen o výsledky A mužstva. Místní oddíl kopané představoval jednu z nejlépe organizovaných fotbalových základen na Karlovarsku. Stavěl především na práci s mládeží, vlastních odchovancích a lidech, kteří věnovali klubu obrovské množství svého volného času. Odměnou za jejich dlouholetou práci byl postup mužů do I. A třídy v sezoně 1998/1999.
Fotbalový oddíl TJ DDM Stará Role tehdy řídil celkem sedm mužstev. Pět z nich tvořily mládežnické týmy a dvě mužstva dospělých. Soutěže spadaly pod fotbalový svaz v Plzni a Okresní fotbalový svaz Karlovy Vary.
Klub disponoval skutečně širokou základnou:
Právě důraz na systematickou práci s mládeží se později ukázal jako jeden z největších trumfů starorolského fotbalu.
Úspěchy na hřišti by nebyly možné bez lidí, kteří klub řídili. V čele TJ Stará Role stál předseda Luboš Gavlas, fotbalový oddíl vedl František Růžička.
Ve výboru dále pracovali:
Byli to právě oni, kdo zajišťovali každodenní chod oddílu, organizaci soutěží, zázemí i rozvoj mládeže.
Na přelomu tisíciletí čekala Starou Roli významná změna. Klub využíval hřiště u sídliště s travnatou i pískovou plochou, současně však pokračovala výstavba nového sportovního areálu u nádraží.
Po dokončení mělo dojít k rozdělení využití obou hřišť. U sídliště měla zůstat mládežnická družstva, zatímco nový areál měl sloužit především dospělým. Dokončení bylo plánováno na rok 2000 a vedení oddílu dělalo maximum pro to, aby se tento termín podařilo dodržet.
Největší radost přinesla sezona 1998/1999. A mužstvo pod vedením trenéra Antonína Honomichla vyhrálo oblastní soutěž a po několika letech působení v I. B třídě si vybojovalo postup do I. A třídy. Rozhodujícím faktorem byla především mimořádně vyrovnaná výkonnost během celé sezony.
Statistika mluvila jasně:
Za úspěchem stála nejen kvalita hráčského kádru, ale také poctivá práce během roku. Mužstvo absolvovalo 116 tréninkových jednotek a pravidelně trénovalo třikrát týdně – v pondělí, středu a čtvrtek.
Za postupem nestál pouze samotný trenér.
Realizační tým tvořili:
Právě tato čtveřice vytvořila prostředí, ve kterém mohl tým dlouhodobě pracovat a růst.
Síla vlastních odchovanců
V průběhu sezony nastoupilo za A mužstvo celkem 26 hráčů.
Kádr tvořili:
Vican, Ožana, Josifko, Čonka, Pfreimer, Šmídl, Matys, Gavlas, Belický, Jindra, Holub, Kuboň, Voborský, Reif, Wele, Gurega, Hollan, Hlavatý, Mokrý, Vávra, Zoubek, Košťál, Kolařík, Šoltéz, Kopecký a Machovec.
Nejlepšími střelci byli:
Na tomto mužstvu však bylo nejcennější něco jiného. Jednadvacet hráčů bylo odchovanci starorolského fotbalu. Pouze pět fotbalistů přecházelo z dorostu nebo přišlo odjinud. Tak silnou vlastní základnou se tehdy mohl pochlubit jen málokterý klub v regionu.
Důkazem kvalitní mládežnické práce byli také odchovanci Došek, Ušák a Zoubek, kteří působili ve vyšších soutěžích a pomáhali klubům jako Viktoria Plzeň, Přeštice nebo Dvory.
Oslava fotbalu ve Staré Roli nebyla jen připomínkou úspěšné sezony domácího mužstva. Organizátoři připravili pro diváky skutečný svátek, když proti domácím nastoupil výběr nazvaný „Evropa“, složený z hráčů působících v českých i zahraničních soutěžích a doplněný fotbalisty z Karlovarského regionu.
Největší hvězdou bezesporu byl reprezentační útočník Jan Koller, tehdy šestadvacetiletý kanonýr belgického Lokerenu, který nastoupil s tradičním číslem 9. Po jeho boku hrál další zkušený útočník František Koubek z Hradce Králové.
Brankoviště hájil dvacetiletý David Bojčuk ze Stanovic, zatímco obrannou čtveřici tvořili Zdeněk Mikulášek, známý z karlovarského STASKU a malé kopané, Karel Tichota z Chmelu Blšany, Petr Binias, působící v německém TSV Presseck, a Libor Dvořáček, rovněž hráč STASKU Karlovy Vary.
Ve středu zálohy se představila zajímavá směs zkušeností i mládí. Kapitánskou roli zastával padesátiletý Petr Kopfstein, jeden z hlavních organizátorů celé akce, který i přes svůj věk nastoupil přímo na hřiště. Vedle něj hrál talentovaný Lukáš Došek z Viktorie Plzeň, starorolský odchovanec Václav Ušák, tehdy hráč Viktorie Plzeň hostující v Přešticích, a Radek Jesipčuk, působící v německém FC Gefrees.
Na lavičce byli připraveni náhradníci Martin Novotný, bývalý brankář Chodova a Baníku Příbram, a Michal Soukup, hráč malé kopané Peñarol Karlovy Vary, který se s Petrem Kopfsteinem střídal netradičním „hokejovým způsobem“.
Celý výběr vedl zkušený trenér Jaroslav Vavroch, držitel trenérské licence I. třídy. Během své kariéry vedl například ZVVZ Milevsko, Tábor, Vodňany nebo Neratovice. Jako hráč prošel Dynamem České Budějovice, Duklou Tachov, Duklou Praha i ZVVZ Milevsko, takže na lavičku přinesl bohaté zkušenosti z vrcholového českého fotbalu.
Přítomnost takto kvalitního výběru dodala celé akci mimořádnou prestiž. Pro domácí hráče Staré Role představovalo utkání jedinečnou možnost poměřit síly s fotbalisty, kteří působili v nejvyšších českých soutěžích, zahraničních klubech nebo dokonce v reprezentaci. Pro diváky se pak jednalo o neopakovatelný zážitek – na starorolském hřišti mohli na vlastní oči sledovat Jana Kollera ještě před jeho nejslavnějšími reprezentačními lety, společně s řadou dalších výborných fotbalistů z regionu i celé republiky.
Tato exhibice se tak stala důstojnou oslavou úspěšného období starorolského fotbalu a zároveň ukázala, jaké renomé měl klub i jeho organizátoři, když dokázali do Karlových Varů přivést tak kvalitně obsazený tým.
Rozhovor s Petrem Kopfsteinem
Součástí klubového zpravodaje byl také rozhovor s jedním z organizátorů fotbalové akce Petrem Kopfsteinem.
Vzpomínal, že myšlenka uspořádat fotbalový zápas vznikla po Novém roce díky jeho kolegovi Liboru Dvořáčkovi, který jej přemluvil, aby si šel s kamarády zahrát do haly.
Na otázku, zda bylo obtížné získat známé fotbalisty včetně Jana Kollera, odpověděl, že překvapivě nikoliv. Velkou pomoc poskytli Zdeněk Mikulášek, Libor Dvořáček, rodiče Jana Kollera i Františka Koubka. Významnou roli sehrál také Antonín Honomichl, který zajistil soupeře, stadion i rozhodčí, zatímco ve spolupráci s panem Piškáčkem z rádia Dragon byla organizována další část celé akce.
Kopfstein se zároveň svěřil se svým fotbalovým životopisem. Přestože jeho rodiče pocházeli z jihočeských Mirotic, on sám vyrůstal v Karlových Varech. Fotbal začínal společně s bratrem Pepou v karlovarské Slavii u trenéra Kožíška, kde působil až do devatenácti let. Následovalo angažmá v Lokomotivě Karlovy Vary a poté pětileté působení ve ZVVZ Milevsko, kde si zahrál divizi. Po návratu do Karlových Varů pracoval ve Strojopravu, který měl silné podnikové mužstvo plné kvalitních hráčů.
V době rozhovoru působil jako jednatel společnosti Nábytek Lenka. Na své děti byl náležitě hrdý – syn Petr se věnoval tenisu a při studiích na VŠE už hrál pouze rekreačně, zatímco čtrnáctiletá dcera Lucie závodně tančila se svým partnerem Alanem Švehlou.
Před očekávaným utkáním měl jediné přání, aby vyšlo počasí a aby se nikdo na hřišti nezranil.
Příběh TJ DDM Stará Role z roku 1999 ukazuje, jak může být úspěšný klub, který stojí na pevných základech. Desítky dobrovolníků, obětaví trenéři, kvalitní práce s mládeží a důvěra ve vlastní odchovance přinesly zaslouženou odměnu v podobě postupu do I. A třídy.
Ve Staré Roli tehdy neoslavovali pouze vítězství v soutěži. Oslavovali především skutečnost, že se podařilo vybudovat klub, který měl budoucnost. Klub, jehož hráči vyrůstali na místním hřišti, oblékali starorolský dres od přípravky až po A mužstvo a dokazovali, že trpělivá práce s mládeží je tou nejlepší investicí do budoucnosti. Takové příběhy tvoří skutečné dějiny regionálního fotbalu.
