Fotbalová Vřesová – příběh, který spolkl čas

Jenže pak je tu druhá, mnohem mrazivější kategorie zániku. Kluby, po kterých nezbyde vůbec nic. Čas je neúprosný, ale lidská lhostejnost a dravý průmysl dokážou být ještě rychlejší. Stovky malých klubů na mapě naší země prostě přestaly existovat. Nejenže se v nich už nehraje, ale z povrchu zemského zmizela samotná hřiště. Pamětníci stárnou, odcházejí a s nimi mizí i to poslední, co kluby drželo při životě – lidská vzpomínka. Když chybí digitální stopa, staré kroniky shoří nebo se ztratí při stěhování a pamětníci už nežijí, klub definitivně umírá. Jako by nikdy nebyl.

Někdy se ale stane malý zázrak a historie na nás vykoukne z míst, kde bychom to nejméně čekali. Třeba z obyčejného odpadkového koše. Jak smutný, a přitom fascinující pohled se naskytl při nálezu v Nové Roli, o které jsem již na těchto stránkách psal. Symboly lokální fotbalové hrdosti, které kdysi zdobily sekretariáty nebo vitríny v obývacích pokojích nejvěrnějších funkcionářů, skončily v popelnici. Fotbalové talíře a talířky. Artefakty, které někdo vyrobil k významnému jubileu, jako poděkování za celoživotní věrnost klubu, nebo jako trofej z lokálního turnaje. Pro někoho už to byl jen „starý krám“ překážející při vyklízení bytu.

Ještě silnější, takřka industriální příběh zániku psala Vřesová. Dnes si toto místo spojujeme hlavně s masivním průmyslovým komplexem, ale byla doba, kdy zde fotbal hrál prim. Pamatuje si to dnes ještě někdo?

Málokdo ví, že ještě předtím, než se zde začala stavět obří fabrika, se na Vřesové nacházela hned dvě fotbalová hřiště:

• U místního rybníčku byl první z areálů, kde se proháněli hráči v dobách, kdy krajina kolem ještě měla svou původní tvář.
• V místech současné svářečské školy byl druhý plac, který kompletně pohltil průmyslový objekt. Tam kde se dnes učí svářeči preciznímu řemeslu, se kdysi střílely góly a kličkovalo po křídlech.

Právě masivní výstavba průmyslového areálu znamenala pro tehdejší fotbal na Vřesové definitivní konec. Bagry, těžká technika a betonové základy objektů ve fabrice tehdy srovnaly se zemí nejen trávníky, ale i celou jednu sportovní éru. Místní klub tehdy musel ustoupit průmyslovému gigantu.

Historie se však někdy odmítá vzdát bez boje. V devadesátých letech se našla hrstka nezdolných nadšenců, kteří se pokusili fotbalovou tradici na Vřesové znovu vzkřísit z popela. Chtěli navázat na zašlou slávu, probudit v lidech místní hrdost a vrátit radost na trávník. Bohužel, dravá porevoluční doba, chybějící stabilní zázemí a nedostatek financí stály proti nim. Po několika letech těžkého boje tato upřímná snaha definitivně skončila. Byla to labutí píseň místního fotbalu, po které definitivně utichly píšťalky rozhodčích.

Tabulka z května 1968

Tabulka z května roku 1969

A co zbylo z této bohaté, dvakrát přerušené éry? Zbylo jen to, co se vešlo na jeden malý kuchyňský stůl. Jeden hrnek na kávu, jedna vázička a jeden talíř. To je kompletní pozůstalost fotbalové Vřesové. Tři křehké předměty z porcelánu či keramiky, které jako zázrakem přežily.

Příběh z Vřesové je mementem. Ukazuje, jak neuvěřitelně křehká je naše sportovní historie. Tisíce hodin dobrovolné práce, propocené dresy, generace fanoušků a sousedské rituály se nakonec smrsknou do jednoho zaprášeného hrnečku.

Až příště půjdete kolem starého, opuštěného plácku za vesnicí, vzpomeňte si na to. Možná právě stojíte na místě, kde se psaly velké dějiny malého fotbalu. Dějiny, po kterých zítra nemusí zbýt vůbec nic.