Příběh jednoho fotbalového zázraku z Útviny

Fenomén jménem Klemera: Osmatřicetiletý kanonýr bez soucitu

Když se podíváme na postupovou matematiku Útviny, jedno jméno ční vysoko nad všemi ostatními. Je jím tehdy osmatřicetiletý útočník Václav Klemera. Tento zkušený borec prožíval na sklonku kariéry neuvěřitelné fotbalové jaro.

V mistrovských zápasech nastřílel fantastických 41 branek, což tvořilo více než polovinu všech gólů, které Útvina za celou sezónu zaznamenala. Pohled do tehdejší tabulky navíc odhalil těžko uvěřitelnou anomálii. Samotný Klemera nastřílel víc branek než polovina všech mužstev v I. A třídě dohromady!

Trenér Petr Rohm na něj v dobovém rozhovoru pěl jen chválu: „Klemera je pro fotbalové fanoušky známou osobností. Vyrostl v Habartově a prošel kluby jako Sokolov, Chodov, Rakovník, Slavia Karlovy Vary či Toužim, než zakotvil u nás. Pracuje jako údržbář v Jednotě Toužim a je to otec tří dětí. Z fotbalového hlediska je to typický koncový hráč. Zdravě drzý, příkladný v tom, jak si dokáže tělem pokrýt míč, a nesmírně těžko se od něj odstavuje. Rozdíl v soubojích nedělá, rozdá nejednu ránu, dovede je však i přijmout. Soustředila se na něj pozornost všech obran, ale on přesto ve dvou zápasech vstřelil 5 branek a několikrát 4, což mluví za vše.“

Ačkoliv byl Klemera nekompromisním zakončovatelem, trenér jedním dechem dodával, že jeho góly byly výsledkem práce celého týmu. Hlavním tvůrcem hry byl František Šíma, kterého předtím ve Slavii možná předčasně odepsali. Výborné výkony podával také Hildebrant, posila, která přišla z Nové Role přes Sokolov a Chodov, zkušení karlovarští hráči Pavel a Petr Bozděchovi, Gubiš z Kolové či Hejkal z Toužimi. Skvěle zapadl i mladý Stančík a oporou v bráně byl Krbec, tehdy považovaný za jednoho z nejlepších gólmanů na okrese. Zapomínat se nesmělo ani na místní kluky, jako byli K. Nováček, Borek, Rybka, Chrenák, Gabriško nebo Brosek.

„Cizinecká legie“, která držela při sobě

Útvině se v té době občas přezdívalo „cizinecká legie“, protože kostru týmu tvořili zkušení hráči odjinud, zejména z Karlových Varů. Trenér Rohm však toto označení odmítal: „Není to úplně pravda. V kádru je stále 80 % hráčů, kteří hráli ještě okresní přebor. Na druhé straně je pravda, že mužstvo doplnilo několik zkušených fotbalistů, ale většinou to byli takoví, které jejich vlastní oddíly nepovažovali za perspektivní.“ Vzhledem k tomu, že Útvina neměla vlastní mládežnickou základnu, doplňování kádru zvenčí bylo jedinou možností, jak v kraji konkurovat.

Sestavit takový tým by navíc nešlo bez silného zázemí. Fotbalový oddíl našel obrovskou oporu v místním JZD v čele s předsedou ing. Levákem. Družstvo pomáhalo materiálně, zajišťovalo dopravu i úpravu hřiště. Pomocnou ruku podával i tehdejší národní výbor.

Stadion pro tisíc lidí a plány v krajském přeboru

Postup do nejvyšší krajské soutěže znamenal pro malou obec velký svátek, ale i organizační výzvu. Petr Rohm tehdy s hrdostí popisoval modernizaci areálu: „Travnatá plocha je vcelku dobrá, rozšířili jsme ji na regulérní rozměry. Postavili jsme novou tribunu, udělali nové oplocení i sociální zařízení – a to vše z vlastních nákladů. Do ochozů by se mohlo vejít snad přes tisíc lidí, i když pochopitelně takové návštěvy nečekáme.“

Na otázku, s jakými plány jde skromný klub do krajského přeboru a zda plánuje před zápasy se Slavií PS velké přestupy, odpovídal Petr Rohm střízlivě: „Doplnit mužstvo několika hráči snad ano, ale žádné ‚velké‘ přestupy to nebudou. Tíhu ponesou hlavně ti, kteří postup vybojovali. Naším jediným cílem bude udržet se v soutěži.“ Na derby se Slavií se však v Útvině těšili všichni a potají doufali, že by krajskou soutěž mohli jednou vyhrát, protože tamní fotbalové zázemí si vyšší cíle v té době rozhodně zasloužilo.