Václav Hovorka – střelec, který se zapsal do historie československého fotbalu

Václav Hovorka se narodil 19. září 1931 v Kladně. Nebyl postavou nijak výrazným fotbalistou, jeho skutečná velikost se však skrývala v něčem jiném. V pohybu, pohotovosti před brankou a schopnosti proměňovat příležitosti, které by jiní útočníci možná ani nedokázali využít. Fotbalový talent mladého Hovorky se začal naplno projevovat na začátku padesátých let, kdy oblékl dres HDB Sokolov.

V letech 1951 až 1952 nastupoval za sokolovský Baník, který tehdy působil v krajském přeboru, druhé nejvyšší soutěži československého fotbalu. Právě zde se Hovorka začal výrazně zapisovat do střeleckých statistik. Jeho mimořádný talent se naplno projevil na jaře 1952 v utkání proti Rako Podbořany. Baníkovci tehdy zvítězili neuvěřitelným poměrem 12:1 a Václav Hovorka se na vysokém vítězství podílel hned sedmi vstřelenými brankami. Výkon, který by i v dnešním fotbale vzbuzoval mimořádnou pozornost, se stal jedním z nejvýraznějších okamžiků jeho sokolovského působení.

Jeho střelecké schopnosti nezůstaly bez povšimnutí. Již ve dvaadvaceti letech zamířil do prvoligového Tankisty Praha, kde strávil dva roky. V nejvyšší soutěži se neztratil a dokázal se prosadit také střelecky. Po návratu do Sokolova na konci roku 1954 se znovu stal důležitou součástí mužstva. V utkání proti Slavoji Aš, které bylo jeho posledním vystoupením v daném ročníku, Baník zvítězil 11:1 a Hovorka opět předvedl své mimořádné střelecké schopnosti. Tentokrát zatížil konto soupeře šesti góly. Za dvě období strávená v sokolovském dresu vstřelil celkem třicet branek.

V letech 1955 a 1956 působil v Baníku Kladno, kde odehrál deset prvoligových utkání a připsal si dalších deset ligových branek. V závěru ročníku 1956 se jeho další fotbalovou adresou stalo pražské Dynamo, dnešní Slavia Praha. Právě v sešívaném dresu se začala psát nejvýznamnější kapitola jeho kariéry.

Cesta na světový šampionát

V září 1956 odcestoval s pražským Dynamem na jihoamerické turné. Mužstvo vedl legendární Josef „Pepi“ Bican a Hovorka se během náročných zápasů dokázal prosadit hned sedmkrát. Jeho výkony potvrdily, že se z nenápadného kladenského rodáka stává útočník, který má před sebou mimořádnou budoucnost.

V roce 1958 se Václav Hovorka dočkal nominace na mistrovství světa ve Švédsku. Trenér Karel Kolský mu dal důvěru a Hovorka se mu odvděčil způsobem, na který se nezapomíná.

Dne 15. června 1958 nastoupilo Československo v Göteborgu proti Argentině. Jihoamerický celek patřil k velkým fotbalovým jménům a československé mužstvo potřebovalo uspět, aby si udrželo naději na postup ze skupiny. Zápas se však proměnil v jeden z nejslavnějších výkonů československé reprezentace na světových šampionátech.

Československo zvítězilo 6:1 a Václav Hovorka se stal jedním z hlavních hrdinů tohoto památného utkání.

Již v 17. minutě se podílel na spolupráci s Jiřím Feureislem, po níž míč zamířil k Zikánovi a ten zvýšil na 2:0. Ve 39. minutě Hovorka prudce vystřelil na argentinského brankáře. Ten jeho ránu neudržel a Zikán pohotovou dorážkou zvýšil na 3:0. V 69. minutě Hovorka přesným centrem našel Jiřího Feureisla, který bez přípravy ze vzduchu zvýšil na 4:1.

A pak přišly chvíle samotného Hovorky. V 81. minutě převzal přihrávku od Josefa Masopusta, vydal se na sólový únik a zakončil jej pátou brankou československého mužstva. V 89. minutě mu přihrál znovu Feureisl a Hovorka uzavřel skóre na konečných 6:1.

Jeho výkon byl mimořádný nejen z pohledu vstřelených branek, ale také pro obětavost, kterou v průběhu utkání prokázal. Již ve 25. minutě utrpěl zranění kolena. Odešel k postranní čáře, kde mu lékaři koleno stáhli obinadlem. Bolest však neznamenala konec. Hovorka se vrátil na hřiště a pokračoval v boji, jako by si uvědomoval, že právě prožívá okamžik, který se nemusí opakovat.

Po utkání reprezentační lékař Jaroš poznamenal:

„Tak máme zase tři zraněné, Hovorku, Nováka a Dvořáka. Novák s Dvořákem budou do dalšího zápasu v pořádku, ale s Hovorkou nevím, nevím.“

Hovorka utkání obětavě dohrál, jeho koleno však bylo poraněno natolik vážně, že by potřeboval nejméně čtyři dny klidu. Následující utkání proti Severnímu Irsku proto vynechal. Československo nakonec ze základní skupiny nepostoupilo a pro Václava Hovorku znamenalo mistrovství světa zároveň poslední vystoupení v reprezentačním dresu.

Na světovém šampionátu odehrál tři utkání a vstřelil dvě branky. Kromě nich nastoupil v roce 1958 ještě k jednomu přátelskému reprezentačnímu utkání proti Německu. Jeho reprezentační kariéra tak čítala čtyři zápasy, přestože se na mezinárodní scéně objevil jen v jediném roce.

Poslední ligové kapitoly

Po návratu ze Švédska pokračoval Václav Hovorka ve své ligové kariéře. V sezoně 1958/1959 zamířil do Spartaku Ústí nad Labem, který se tehdy snažil zachránit prvoligovou příslušnost. Hovorka vstřelil čtyři branky, ale ani jeho střelecký příspěvek severočeskému mužstvu k záchraně nepomohl. Spartak sestoupil a Hovorka s ním pokračoval také ve druhé lize.

Jeho ligová kariéra se však ještě jednou symbolicky propojila s pražským Dynamem. V sezoně 1962/1963 nastoupil za pražský celek k jednomu dalšímu utkání.

V nejvyšší československé soutěži odehrál Václav Hovorka celkem 108 zápasů a vstřelil 34 branek. Ligové góly si rozdělil mezi čtyři kluby: Tankista Praha, Baník Kladno, Dynamo Praha a Spartak Ústí nad Labem. Jeho jméno však zůstává spojeno také se Sokolovem, kde se v dresu Baníku poprvé výrazně prosadil a kde předvedl střelecké výkony, na které se nezapomíná.

Václav Hovorka zemřel 14. října 1996 ve věku 65 let.

Zanechal za sebou příběh fotbalisty, který se z regionálních hřišť dokázal dostat až na největší světovou scénu. Příběh útočníka, jenž dokázal v jednom utkání vstřelit sedm branek, na světovém šampionátu pokořit Argentinu a především ukázat, že skutečný fotbalový talent se neměří výškou postavy, ale odvahou, schopnostmi a srdcem, které člověk do hry vloží.

A právě proto si Václav Hovorka zaslouží, aby jeho jméno zůstalo v historii našeho regionálního fotbalu pevně zapsáno.