Fotbal, který nezmizel. Jen se na něj zapomnělo.
ZAPOMENUTÝ FOTBAL - Každé hřiště mělo své hrdiny. Jejich příběhy stojí za připomenutí.
Podzimní část okresního přeboru na Ašsku v roce 1955 se rozbíhala poměrně rozpačitě. Fotbalové soutěže se potýkaly s nedostatečnou činností oddílů, nezájmem některých funkcionářů a dokonce i rezignací dosavadního předsedy fotbalové sekce J. Novotného. Na Ašsku se tak do druhé poloviny září zapojilo pouze sedm mužstev. Přesto se brzy ukázalo, že o zajímavé momenty a dramatické situace nebude nouze.
Jedno z největších překvapení podzimního kola se odehrálo na hřišti v Aši. Domácí Slavoj Aš, který patřil k vedoucím mužstvům tabulky, přivítal Jiskru Házlov. A přibližně dvě stovky diváků, které si našly cestu na utkání, rozhodně neodcházely bez zážitků.
Slavoj vstupoval do zápasu v roli favorita. Jenže papírové předpoklady vzaly brzy za své. Házlovští se nezalekli domácího prostředí ani soupeřova postavení v tabulce a dokázali sehrát utkání, které skončilo překvapivým vítězstvím hostů 3:2.
Pro Slavoj Aš to byla nepříjemná ztráta. Nešlo totiž jen o dva body, ale také o nečekanou komplikaci v boji o čelo soutěže. Jiskra Házlov naopak předvedla, že ani vedoucí mužstvo nemá v okresním přeboru nic jistého.
Jenže právě tento zápas se do dobového tisku nedostal pouze kvůli výsledku.
Fotbalové utkání totiž poznamenala řada nesportovních momentů, které si vysloužily poměrně ostrou kritiku.
Rozhodčí Flodr měl během utkání plné ruce práce. Na straně domácích došlo dokonce ke dvěma vyloučením. Hráč Brynda se provinil napadením soupeře bez míče, zatímco Oldřich Staněk si vysloužil trest za slovní komentáře během zápasu. Oba byli hráči Slavoje Aš.
Ani hostující mužstvo však nezůstalo bez výtek. Zvláštní pozornost si vysloužilo vystoupení hráče Fialy z Jiskry Házlov. Ten se po předchozím vzájemném okopávání s protihráčem Jánošíkem uchýlil k dalšímu nesportovnímu zákroku a soupeře nakopl, přestože ten právě neměl míč.
Rozhodčí jej však přímo během utkání nevyloučil. Po skončení zápasu byl proto přítomným instruktorem požádán o zadržení jeho hráčského průkazu. Také tento incident se měl stát předmětem dalšího šetření disciplinární komise.
Zajímavé je, že dobový článek nezůstal pouze u kritiky jednotlivých hráčů. Jeho autor se zamýšlel nad celkovou atmosférou podzimní soutěže a nad tím, kam až může vést nedostatečná sportovní kázeň. Připomínal, že podobné chování nemá na fotbalových hřištích místo, a to ani mezi hráči, ani mezi diváky.
Dokonce upozornil na to, že po utkání Slavoj Aš – Jiskra Házlov provedla fotbalová sekce také další personální opatření. Činnost dalších dvou činovníků, Josefa Telína ze Slavoje Aš a Šímy z Jiskry Házlov, byla zastavena a jejich chování mělo být rovněž předmětem dalšího šetření.
Závěr dobového hodnocení vyzníval jako důrazné napomenutí všem, kteří se na fotbalovém dění podíleli. Autor požadoval přísné a důsledné dodržování kázně, protože trestání sice nemusí být příjemné, ale přehlížení přestupků může vést k tomu, že se z nesportovního chování stane běžná součást sportovního života.
A tak se z jednoho zářijového utkání roku 1955 stal příběh, který měl mnohem větší přesah než samotných devadesát minut na hřišti.
Jiskra Házlov si z Aše odvezla cenné vítězství 3:2, vedoucí Slavoj přišel o body a několik aktérů zápasu čekalo ještě dodatečné disciplinární projednávání. Fotbal na Ašsku tehdy rozhodně nebyl jen poklidnou nedělní zábavou. O body se bojovalo tvrdě, někdy až příliš tvrdě.
A právě díky podobným novinovým zápisům dnes můžeme nahlédnout nejen do výsledků dávno zapomenutých soutěží, ale také do atmosféry, vztahů a problémů tehdejšího fotbalu.
Protože i takové příběhy patří do historie našeho regionálního fotbalu. A byla by škoda je nechat zapadnout.
