Fotbal, který nezmizel. Jen se na něj zapomnělo.
ZAPOMENUTÝ FOTBAL - Každé hřiště mělo své hrdiny. Jejich příběhy stojí za připomenutí.
Kronika fotbalového klubu z Valče ukrývá vedle výsledků, jmen hráčů a dalších historických záznamů také něco mnohem osobnějšího. Jsou v ní zachyceny myšlenky a vzpomínky, které připomínají, že fotbal nikdy nebyl pouze o gólech a bodech v tabulce.
Na podzim roku 2003 se nad jednou takovou stránkou fotbalového života zamyslel tehdejší kronikář Luděk Peroutka. Věnoval se obyčejnému, ale přitom tolik důležitému setkávání hráčů po skončení zápasů. Právě tyto společné chvíle, kdy mužstvo zůstávalo pohromadě i po závěrečném hvizdu, pomáhaly vytvářet něco, co se nedá natrénovat ani změřit statistikami.
Rodilo se tak skutečné kamarádství, vzájemná soudržnost a pocit sounáležitosti. Hráči nebyli jen spoluhráči, kteří se potkávali na trávníku, ale tvořili partu, která měla společné zážitky, radosti i starosti. A především v nich rostla hrdost na valečský klub, jehož dres oblékali a jehož barvy reprezentovali.
Právě takové zamyšlení má v klubové kronice své nezastupitelné místo. Protože až se jednou budeme ohlížet za historií fotbalu ve Valči, neměli bychom vzpomínat pouze na to, kdo a kolik dal gólů. Stejně důležité je připomínat si, jací lidé za klubem stáli a co je dokázalo spojovat.
Fotbal totiž vždycky tvořili především lidé. A někdy právě ty nejvšednější okamžiky zanechají v klubové historii ty nejhlubší stopy.
