Začínal s míčem v karlovarských Rybářích, přes pražský DFC Prag se dostal až k významným fotbalovým funkcím. Osud mu však připravil cestu, kterou by si jen málokdo dokázal představit. Válka, pronásledování, útěk přes Evropu až do Šanghaje a nakonec nový život v Anglii. Přestože ho od rodné země dělily tisíce kilometrů, na československý fotbal nikdy nezapomněl.
Robert Schrecker se narodil 27. dubna 1902 v Rybářích, tehdy samostatně vnímané karlovarské čtvrti. Přišel na svět v rodině obchodníka Leopolda a jeho manželky Arnoštky. Právě tady, v prostředí, které později zůstalo navždy spojeno s jeho životním příběhem, začala také jeho fotbalová cesta. Už v deseti letech totiž začal v Rybářích hrát fotbal.
Později se rodina přestěhovala do Plzně, kde měl Robert podle dosud neověřených informací pokračovat ve fotbale pravděpodobně v dresu SK Plzeň. Po maturitě na gymnáziu zamířil na Univerzitu Karlovu. Po jejím absolvování nastoupil do banky, ale fotbal z jeho života rozhodně nezmizel. Naopak. V té době už oblékal dres pražského německého klubu DFC Prag a postupně se propracoval až do výběru hráčů do jednadvaceti let.
Jeho hráčskou kariéru však zastavilo zranění lokte. Aktivní činnost musel ukončit, ale od fotbalu se nevzdálil. Jen vyměnil hráčský dres za funkcionářskou práci. V DFC Prag začal působit stále aktivněji a nakonec se stal předsedou fotbalové sekce klubu. Získal také významné funkce na úrovni ČSAF a pohyboval se rovněž v blízkosti reprezentačního výběru země, kde působil jako asistent.
Vedle fotbalu se mu začalo dařit také v podnikání. V Praze vybudoval úspěšné podnikatelské zázemí a postupně se stal člověkem, který měl nejen sportovní, ale i společenské postavení.
Muž, který držel DFC Prag nad vodou
Robert Schrecker nebyl pouze funkcionářem, jehož jméno se objevovalo v klubových zápisech. Byl jedním z těch obětavých lidí, kteří se snažili udržet DFC Prag navzdory všem překážkám v nejvyšších patrech československého fotbalu. A kdo znal tehdejší poměry, věděl, že to nebyla práce jednoduchá.
V lednu 1935 se konala valná hromada DFC Prag, na které se otevřeně hovořilo také o nepříznivé finanční situaci klubu. Zpráva za předchozí sezonu konstatovala deficit 120 Kč, přičemž celkové zadlužení klubu již dosahovalo 360 000 Kč. Na jeho růstu se podepsaly především slabé návštěvy ligových utkání a také náklady spojené s nákupem nových hráčů.
Přesto se klub snažil hledat cestu z obtížné situace. Do jeho čela byl opětovně zvolen Dr. Bondy a Robert Schrecker se stal předsedou fotbalové sekce. Na schůzi zaznělo poděkování českému i německému tisku za podporu klubu a zároveň byla vypsána půjčka mezi členy, která měla pomoci s jeho finanční sanací.
Byla to doba, kdy klub potřeboval nejen sportovní výsledky, ale především lidi ochotné nést odpovědnost a pomáhat mu v těžkých chvílích. Schrecker k nim bezpochyby patřil.
Jeho vztah ke sportu přitom přesahoval hranice vlastního klubu. Zajímavým dokladem je událost z dubna 1934, kdy se v pražské kavárně Louvre konala schůze ústředního výboru AC Sparta Praha. Důvodem byl katastrofální požár sparťanské tribuny a následná snaha získat prostředky na její obnovu.
Pomoc přišla z mnoha stran. Už během prvního dne sbírky se podařilo vybrat 20 000 Kč. Mezi přispěvateli byli například čestný předseda Rudla, Vlasta Burian, starosparťan a kavárník Tůma nebo továrník Zadák. Svým příspěvkem se připojil také ředitel DFC Prag Robert Schrecker.
Je to drobný, ale výmluvný detail. Člověk, který stál v čele fotbalové sekce konkurenčního pražského klubu, neváhal podpořit ani Spartu, když se ocitla v nesnázích.
Proti politice ve sportu
Další zajímavou stopu Roberta Schreckera jsem našel v prosinci 1935. Tehdy se řada tělovýchovných institucí, poslanců, intelektuálů a veřejně činných osobností vyslovila proti konání olympijských her roku 1936 v nacistickém Německu.
Jejich společné prohlášení upozorňovalo na nebezpečné propojování sportu s politikou. Nelíbilo se jim, že Adolf Hitler a pořadatelé olympiády ve Třetí říši využívají sportovní událost jako politickou záležitost a nástroj vlastní propagandy.
Pod výzvu „Jsme proti konání Olympiády roku 1936 v Německu a žádáme její přeložení do demokratické země“ se velmi hlasitě připojil také Robert Schrecker.
Tento postoj stojí za pozornost. V době, kdy se evropská společnost stále výrazněji rozdělovala a politické napětí narůstalo, se Schrecker veřejně postavil za myšlenku, že sport má zůstat něčím, co lidi spojuje, nikoliv nástrojem politické moci.
Teplická epizoda a zpráva, která otřásla DFC
Zajímavý pohled na tehdejší fotbalové prostředí nabízí také událost z května 1935, kdy se DFC Prag dostal v Teplicích do konfliktu s policií.
Teplická městská policie byla v té době svými zásahy na fotbalových stadionech poměrně známá. Doposud se však její pozornost zpravidla soustředila především na české kluby. Jednu z květnových nedělí okusil její horlivost také pražský DFC.
Ředitel Schrecker si následně stěžoval ligové komisi, že během utkání byli hráči DFC přímo v kabině vyslýcháni a kontrolováni policií. K zásahu mělo dojít na popud některých členů fotbalového výboru Teplic. Hráč Dvořák byl dokonce podle stížnosti zajištěn.
Příčinou incidentu měl být hráč Kovacs, který údajně během utkání inzultoval teplického hráče Habelta.
Tato epizoda ukazuje, jak složité a mnohdy vyhrocené byly poměry tehdejšího fotbalu. Funkcionářská práce neznamenala jen starost o sestavu, výsledky a finance. Zahrnovala také řešení sporů, jednání s ligovými orgány a obhajobu vlastního klubu.
A právě v takovém prostředí Schrecker působil.
V téže době se však kolem jeho osoby začaly objevovat také zprávy o možném odchodu z vedení klubu. Pro DFC Prag, který se potýkal s řadou problémů a potřeboval pevné vedení, by jeho rezignace znamenala mimořádně citelnou ztrátu. Zpráva o jeho úmyslu odejít byla proto vnímána jako naprostá Jobova zvěst. V klubu se pevně věřilo, že se podaří svého ředitele udržet a jeho rozhodnutí rozmluvit.
Udání, zatčení a útěk před nacismem
Robertův život se však měl brzy změnit způsobem, který by si ještě několik let předtím dokázal představit jen málokdo.
Na podzim roku 1939 byl po udání jednoho ze svých zaměstnanců zatčen. Důvodem měla být údajná urážka „Vůdce“. Po dvou měsících byl propuštěn, neboť se ukázalo, že obvinění nebylo opodstatněné. Musel však zaplatit pokutu a za okolností, které rozhodně nebyly dobrovolné, převést své podnikání na jednoho ze svých vyšetřovatelů.
Tím jeho dosavadní život prakticky skončil.
Následoval útěk z Evropy. Nejprve zamířil do Itálie a odtud pokračoval až do čínské Šanghaje. Právě tam se s manželkou usadil a Robert si musel najít nový způsob obživy.
Jeho schopnosti, vzdělání a mimořádný cit pro čísla mu však pomohly. Živil se jako poradce hazardních hráčů, kterým vypočítával pravděpodobnost výhry. Člověk, který dříve řešil fotbalové výsledky a klubové záležitosti, tak nyní uplatňoval své matematické schopnosti v úplně jiném prostředí.
Ani Čína však nebyla poslední zastávkou jeho životní cesty.
Později se s manželkou přestěhoval do Anglie. Zde se mu zanedlouho podařilo zbohatnout díky obchodování s plastovým odpadem. Znovu se dokázal prosadit, vybudovat si postavení a začít nový život.
A přestože se jeho profesní dráha ubírala úplně jiným směrem, fotbal zůstal jeho velkou láskou.
Robert Schrecker se díky svým kontaktům a sponzorským aktivitám postupně dostal velmi blízko vedení anglické fotbalové asociace FA. Jeho vztah k fotbalu tak zdaleka nekončil u vzpomínek na někdejší hráčskou a funkcionářskou kariéru v Praze.
Na zápasy jezdil společně se svou manželkou, a to nejen po Anglii, ale také za hranice ostrovů. Fotbal pro něj nebyl pouze společenskou záležitostí nebo příležitostí k navazování kontaktů. Byl především celoživotní vášní.
Po druhé světové válce se dokonce chtěl vrátit zpět do Prahy. Poměry, které nastaly po únoru 1948, jej však od tohoto záměru odradily. Do vlasti se už nevrátil.
Na Československo ale nikdy nezapomněl. Československému fotbalu fandil i na dálku a kdykoliv naše reprezentační mužstvo nebo některý z našich klubů zavítal do Anglie, snažil se být nablízku. Fotbalistům nejen fandil, ale pomáhal také klubům s organizačními záležitostmi.
Vzdálenost, která jej dělila od rodné země, tedy nikdy neznamenala přerušení jeho vztahu k československému fotbalu.
Fotbalová cesta, která začala v Rybářích
Když se dnes společně podíváme na životní příběh Roberta Schreckera, je až neuvěřitelné, kolik různých podob jeho fotbalová dráha měla.
Začínal jako desetiletý chlapec v karlovarských Rybářích. Pokračoval v Plzni, podle dosud neověřených informací pravděpodobně v SK Plzeň, a později se stal hráčem a významným funkcionářem DFC Prag. Jeho schopnosti jej přivedly až k reprezentačnímu výběru, klubovému vedení a funkcím v ČSAF.
Nebýt zranění lokte, možná by se jeho hráčská kariéra vyvíjela úplně jinak. Mohl mít před sebou ještě řadu úspěšných sezon v dresu pražského německého klubu. A nebýt války, nacistického pronásledování a následného útěku z Evropy, mohl se třeba dočkat ještě významnějšího postavení ve fotbalovém prostředí.
To všechno jsou ale pouze kdyby.
Jisté je něco jiného. Robert Schrecker prožil mimořádný život, v němž se fotbal objevoval téměř na každém kroku. Z karlovarských Rybářů se dostal až do prostředí anglického fotbalového vedení. Prošel několika zeměmi, vybudoval nové podnikání a dokázal se prosadit i v situacích, kdy musel začínat úplně od začátku.
Přesto nikdy nezapomněl, odkud pocházel.
A právě to je na jeho příběhu možná nejpůsobivější. Člověk, kterého dějiny odvedly tisíce kilometrů od rodného kraje, si v sobě uchoval vztah k československému fotbalu. Jeho životní cesta začala v Rybářích, ale fotbalová vášeň jej provázela až do Anglie, kde v roce 1985 také zemřel.